< návrat zpět

Nalezeno na internetu a přetištěno z této stránky: http://rcerovsky.sweb.cz/vzpom_lad_c.htm

...

Na rodné vesnici v Bukovině

... Z vyprávění svého otce jsem zvěděl, že jeden z mých předků, žijící na Bukovině v době josefinské *), nalézal se v poddanství hraběcí rodiny pánů z Asseburgů sídlem v zámku Bělohradském. Kdysi starý hrabě Asseburg lovil v bažinatém křoví velkého rybníku Pardoubek. Jda neopatrně a nemaje průvodců spadl do bažin kde hrozila už jen smrt. Robotník Čeřauský, který v těchto místech byl tajně na dříví, neboť onou dobou pod kopcem Byšička rozkládaly se husté lesy, - vida tonoucího člověka již po bradu v bahnu zapadlého a už jen slabě o pomoc volajícího, nemeškal a pomocí několika mohutných větví na povrch baheniště položených mohl tonoucímu podati ruku a po delší námaze jej zachrániti. Starý hrabě Asseburg daroval potom tomuto nevolníku část lesa nad potůčkem Žernoutkou, do konce jeho života z panských hvozdů potřebné dříví k pálení a učinil jej svobodníkem v osadě Bukovině ...

V Radkyni

Mému otci bylo tehdy 25 roků a mojí matce necelých 22 let. Přestěhovali se do Radkyně, kdež měli začít hospodařit v čísle pp.4 **). - Radkyně je malou vesničkou, vzdálenou od okresního města Nové Paky asi 4 km a rovněž tak daleko je odtud do Pecky, kde je příslušný farní úřad. Radkyně v r.1887 čítala 172 obyvatel české národnosti, a měla 39 čísel a vlastní trojtřídní školu obecnou. Vesnice leží na dvou návrších a v nízké kotlině. Na severní straně rozkládaly se tehdy vzrostlé lesy dílem obce radkyňské, dílem patřící k sousední německé obci Štikov a Stupné. Část východní náleží k panství Trautmansdorfů a z Lázní Bělohradu Asseburgům. K Radkyni patří dole u silnice samota Lesní domky německy zvaná Buschhäuser, a v lidovém rčení obecně zvaná "Pušchaus". Severovýchodně přes okresní silnici nahoru rozkládal se velký starý les "Sýkornice" a na levé straně trochu nížeji les "Zlatnice". V tomto až do let padesátých m.s. dolovalo se zlato, ale pro nepatrnou těžbu byly další práce na kutištích zastaveny. Dnes oba lesy, zničené v r.1923 pohromou mniškovou, nahražují mladé listnaté i jehličnaté paseky ...

Obytné stavení mělo jednu velkou světnici, jednu komoru, velký chlév se síní, sklep, půdu, dvě stodoly se žentourem a pastorkem, malou mlátičku a větrák. Ve chlévě stál jeden kůň, čtyři krávy a 3 kozy. Polí bylo při čp.4 celkem 47 korců a nad silnicí u Štikova ležel starý les zvaný "Fibich". Jiná část lesa sousedila se "Sejkornicí" vedle "Pušchausu" odkud se celým úpadem táhly i louky k majetku Jana Č. náležející. Role byla dílem však písčitá a kamenitá, dílem měla těžkou hlínu "červenici" viditelnou snad všade tam kolem po krkonošských kopcích a svazích ...

Otec s vypětím všech sil zveleboval pole i lučiny a také celé dříve chatrné stavení opravil a dílem i přebudoval. V lese "Fibichu" bylo mnoho ladem ležících mýtin. Otec tady vysázel nové smrčinové kultůry, při cestě pak vysázel již vzrostlejší verpány (modříny), a borovice zasázel v těch místech, kde byla půda písečná a skalnatá. S nevšední pilí věnoval se svým polím, která již dlouhá léta nebyla hnojena a většinou tvořila ladem ležící úhory a v nížinách hotové suchopáry. Sousedé v Radkyni nejprve povážlivě kroutili hlavami nad zbytečným plahočením "Franze" Čeřouskýho, ale po prvních žních, když uvidělo se jaké se sklízí obilí, jaký len a pěkný jetel, ustaly úsměšky a "posudky" samozvaných kritiků naráz. Místní usedlíci změnili potom svoje názory ku prospěchu novousedlíka a jak dříve říkávali - "přivandrovalce".

Příštím rokem konaly se v obci volby obecního představenstva a starosty. Přistěhovalec Franz Čeřouský obdržel takový počet hlasů, že byl zvolen za starostu této malé vesnice. Neuvítal to však s žádným nadšením. Přibylo tím jen nových starostí a zbytečných pochůzek k soudu a k bernímu úřadu v Nové Pace, ba dokonce i do vzdáleného Jičína. Do tohoto chodívalo se pěšky přes Heřmanice a Úlibice u Jičína. Zabralo to jen nový drahý čas a doma práce stála ...

Můj otec byl výběrčím pro Berní úřad v Nové Pace, kam jako starosta odváděl platy vesničanů radkyňských. Tehdy, bylo to před vánoci roku 1896, bral se zasněženou krajinou stezkou vedoucí kolem čedičového lomu rolníka Rulfa směrem k "loučení". To byla socha postavená v borovém háji na svahu k Nové Pace. Bylo tady nejblíže a všichni tuto cestu používali jak v letním, tak i v zimním čase. Otec odcházel brzy ráno a došel až ku zmíněnému lomu, kde byl náhle udeřen tupým předmětem do temene hlavy. Okamžitě pozbyl vědomí. Kolem deváté hodiny bral se tudy z obvyklé obchůzky četnický závodčí Zejda ze stanice Peckovské. Do jejich rajonu příslušela ještě obec Štikov a přes les mohl snadno dostihnouti Radkyně. Zejda našel zde ve sněhu nehnutě ležícího člověka a vedle na sněhu krvavou skvrnu. Poznal ihned otce a podle prázdné tašky opodál pohozené zjistil, že běží tu o loupežné přepadení. Přikryl rychle otce svým služebním pláštěm i pospíchal do Radkyně pro pomoc. Ta se dostavila ihned a přenesli otce domů. To bylo zděšení a úzkost matky k nepopsání. Já byl ještě maličký a sestře Anně bylo tehdá sedm roků a chodila teprve rok do školy. K polednímu přijel z Nové Paky lékař, ránu prohlédl, vymyl a nařídil klid. Peníze byly uloupeny všecky. Bylo to téměř 900 zlatých a na tehdejší dobu podobný obnos znamenal již slušný kapitál. Četnictvo vyšetřovalo a došlo k názoru, že přepadení provedl baráčník Fingr z Radkyně, člověk neurvalý, notorický piják a známý rváč. Fingra našli sice v Nové Pace v hospodě "u Nálevků", a peněz u sebe neměl žádných. Byl sice zatčen, ale brzy pro nedostatek usvědčujících důkazů musel být propuštěn. Po svém návratu domů se důkladně opil a vnikl do našeho stavení, kde počal otci, který dosud byl na lůžko připoután, vyhrožovati násilím a vypálením chalupy. Četnictvo znovu pak Fingra zatklo a za tyto vyhrůžky byl teprve odsouzen. Zatím přešel Nový rok a Berní úřad počal se domáhati zaplacení daní, nikterak nepřihlížeje k tomu, jaké neštěstí všemu předcházelo. Vesničané se odkazovali na starostu a konec konců byl dlužný obnos rodičům "vtělen" na chalupu v Radkyni. Otec popuzen marně se obracel na vyšší úřad v Jičíně. Nic platno ...

---

*) mohlo jít o Josefa Mathiase Č. (*1750)
**) podle dokladů šlo o čp.6