Vlastivědná stezka č. 3 - Pecka a Sýkornice

Jedná se o středně těžkou cestu půvabnou zvlněnou podkrkonošskou krajinou. Nová Paka - Vrchovina 3,5 km - Stupná, rozcestí 6 km - rozc. se žlutou značkou 1 km - Pecka - 9,5 km - Stupná 12 km - Sýkornice vodopády 14 km - rozc. se zelenou značkou 16 km - Nová Paka 19 km. Při zpáteční cestě z Pecky do Nové Paky je možné se také vydat po červené přes Bělou u Pecky, Radkyni a Přibyslav. Trasa je totožná s cyklotrasou 4096 - cca 9 km.

Stravování mimo Novou Paku: hotely Koruna a U Roubalů Pecka, Penzion Myslivna Pecka, hostinec Přibyslav.

Vyjdeme z Muzejního náměstí a na náměstí najdeme modrou turistickou značku, přejdeme frekventovanou silnici a stoupáme vzhůru ulicemi, přejdeme Smetanovu ulici a přes stromy zahlédneme řecko-katolický kostelík na Husově kopci. V roce 1930 ho sem nechal převézt a umístit továrník Otto Kretschmer z obce Obava na Zakarpatské Rusi. Kostelík pochází z konce 18. století a je nejseverněji a nejzápadněji umístěným kostelíkem, který k nám byl ve 30. letech přemístěn z tehdejší Podkarpatské Rusi. O kousek dál je letohrádek O. Kretschmera. Pokračujeme po značce a stoupáme cestičkou až k pokraji porostu, pak přes pole k Božím mukám. Nabízí se krásný výhled na Kumburk, Tábor, Kozákov, Staropacké hory i Krkonoše. Zaujmou nás pomístní názvy jako Hekova cesta, Na Patříně, ale my jdeme kamenitou cestou k prvním stavením, zatočíme vlevo a klesáme k osadě Vrchovina, kde se dochovalo několik pěkných roubených staveb. Po silnici se pustíme vpravo, mírně stoupáme. Vyjdeme na horizont, silnička se mění ve zpevněnou komunikaci, vidíme členité panorama, okouzlí nás pohled na Zvičinu a Pecku. Po modré značce jdeme vlevo, projdeme lesem a po mezi pokračujeme polní cestou od Vidochova, po ní zatočíme vpravo. Blížíme se k lesu a podle barokního kříže klesáme k silnici ve Stupné. Vedle starých roubených staveb zde vyrostly i roubenky nové. Na silnici zatočíme vlevo k turistické orientaci. Vpravo ze silnice odbočuje zpevněná širší cesta a po pár krocích uhýbá mírně vlevo, vpravo pak směřuje cesta k rekreačním objektům, kam není přístup. Dáme se prostřední neznačenou cestou se zákazem vjezdu. Ta se brzy obrací do stoupání vpravo - my ale pokračujeme přímo po rozhraní lesa a pastvin. Cesta vstoupí do lesa a esíčkem prudce klesá úvozovou cestou. Nedaleko je penzion Myslivna (ubytovaní, stravovaní). Na silnici se shledáme se žlutou značkou, zatočíme vpravo a podle chatové osady (ubytování, stravování) jdeme podle rybníka ke hrázi - tady ze silnice uhneme vpravo k lesu a dál vlevo prakticky po jeho okraji dojdeme k rozcestí a vlevo ke koupališti na Javorce (v létě občerstvení). Vystoupíme na silnici a kolem hřbitova přijdeme na okraj městečka Pecka, odbočíme vpravo do svahu a dojdeme na náměstí. Pecka má s okolními obcemi asi 1300 obyvatel a je ideálním místem pro rekreaci. Nejstarší zmínka je z roku 1322, kdy vznikla jako podhradí, na městečko byla povýšena před r. 1382. Kostel sv. Bartoloměje z let 1148-1151 freskami vyzdobil J. Kramolín. Před kostelem má památníček zdejší rodák Josefa Štemberka (1869-1942), lidický farář. Ve městě je několik dalších zajímavých soch a roubených chalup. Na náměstí je barokní kašna z roku 1634, morový sloup z roku 1120. Ubytování a stravování je možné v hotelu Roubal a Koruna, v restauraci Pod Hradem.

Z náměstí vede značka vzhůru k hradu Pecka. Ten byl postaven na začátku 14. století některým pánem z Vartemberka. Pak byl v držení několika majitelů a v 16. století byl přestavěn na zámek. V roce 1603 získal sňatkem Pecku Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621), vynikající politik, voják, cestovatel, skladatel, spisovatel - prostě ještě typický člověk renesanční. V březnu 1621 byl na Pecce zatčen oddílem Albrechta z Valdštejna a později popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Od roku 1624 byl majitelem hradu Albrecht z Valdštejna a v letech 1621-1182 klášter valdický. Po zrušení kláštera připadl hrad Náboženskému fondu a v roce 1824 ho koupili Trautmansdorfové. V roce 1830 vyhořel, takže v roce 1834 viděl básník K. H. Mácha takřka zříceninu. Od roku 1921 patřil hrad městečku, potom státu a dnes je opět v majetku městečka. Hrad je postupně opravován (otevřeno duben – říjen: so, ne 9-16 hodin, květen-září út-ne 9-17 hodin).

Expozice je věnovaná Kryštofu Harantovi, historii hradu a městečka. V přízemí je hradní kuchyně a ve sklepení expozice Hrdelní právo a soudnictví. Jsou zde pořádány výstavy a další akce.

A) Návrat po zelené značce přes Stupnou a Sýkornici do Nové Paky. Unavenější se mohou vrátit autobusem. Sejdeme z hradu na náměstí a scházíme po zelené, krátce se dáme vlevo po silnici na Bělou u Pecky a pak se stočíme vpravo do údolí potoka Javorky. Vkročíme do lesa a stoupáme do travnatého sedla, kde stojí kostel sv. Máří Magdaleny, který i se hřbitůvkem pochází z let 1111- 1119. Naskytne se nám pěkný pohled do údolí Zlatnice se vsí Stupná, která je poprvé připomínána v roce 1260. Samotný název vesnice a potoka Zlatnice napovídá, že zde byly velmi staré zlaté doly, činnost byla snad ukončena po třicetileté válce. Proti toku Zlatnice dojdeme ke kapličce s křížovou cestou z třicátých let minulého století od Jana Raimunda z Pecky. Zaujme nás zázračná studánka, ze které vyvěrá patrně důlní voda, kolem v lese si všimneme řady menších hald po těžbě zlata. Pokud se vám nebude chtít absolvovat tuto zajímavou odbočku, zamíříte na druhý břeh Zlatnice a po silnici odbočíte vlevo. Podejdeme vedení vysokého napětí, po pravé ruce pak máme boční údolí. Po můstku přejdeme pravý přítok Zlatnice, značka tady uhýbá mírně vpravo. Doporučujeme opustit pohodlnější značenou cestu. Nepůjdeme podle zarostlého potoka a jdeme po kraji louky a sejdeme takřka na dno údolí. Po kraji jehličnatého lesa vede pěšina, dorazíme do míst, kde zleva přichází širší lesní komunikace. My pokračujeme přímo travnatou cestou, poměrně strmě stoupající nad pravým břehem potoka plynoucího stále hlubší roklí. Brzy se cesta zarovná a dělí - dáme se mírně vpravo a sejdeme na dno rokliny a pokračujeme až k "Novopackým vodopádům" neboli Sýkornici. Uvozovky ony vodopády nemají zbytečně, moc z nich asi už neuvidíte (voda si vyhloubila v prvohorních permských usazeninách kaňon, přes lavice tvrdého slepence přepadaly dva vodopády 10 m a 4 m). Tady vytesali novopačtí občané v polovině 19. století nápis Vivat Kordina, kdy město a Čechy musel opustit pokrokový obrozenecký kněz. Přírodní rezervace Sýkornice má rozlohu asi 4 ha. Vrátíme se pár kroků po širší cestě, pak zatočíme vpravo málo znatelnou pěšinou lesem po kraji kaňonu k informační tabuli. Vyšlapanou cestičkou pokračujeme po rozhraní porostu a louky, držíme se kraje lesa a stáčíme se vlevo po rozhraní porostu a louky. Přetneme širší cestu, na zahloubené cestě zatočíme vpravo k louce a pokračujeme podle lesa k morovému kříži s letopočtem 1776, který sem byl přemístěn. Kříž připomíná sedmiletou válku (1756-1763), kdy nad Vrchovinou tábořilo pruské vojsko, řádil mor a hřbitov v Nové Pace nestačil, proto založili obyvatelé Vrchoviny hřbitov poblíž tohoto místa. Cestou pak sejdeme po zelené turistické značce, zatočíme vpravo k prameni vody (Elixír života) s informací ochránců přírody. Vyjdeme z lesa, vidíme známý areál ve Štikovské rokli (ubytování a stravování, pokračujeme po zelené. Ve Štikovské rokli se jezdí významné autokrosové soutěže. Cestou podle hřbitova bychom se dostali k rybníku a dál do míst zvaných Duchárna, kde počátkem 20. století žil určitý čas vůdce čsl. spiritistů Karel Sezemský. Přejdeme silnici a pokračujeme do Štikova připomínaného v roce 1543 a později poněmčeného. V obci je novogotický kostelík Nejsvětější trojice z roku 1883. Pokračujeme po zelené, scházíme Habeší dolů do města, odměnou je pěkný výhled na město, Kumburk, Tábor a další vrchy.

B) Návrat po červené značce (shodná s cyklotrasou 4095) z Pecky, přes Bělou, Radkyni a Přibyslav zpět do Nové Paky.
Sejdeme z hradu na náměstí a po kratší cestě po silnici kolem kostela a školy jdeme po červené vpravo polní cestou podle Javorky, pak přejdeme most a jdeme po silnici do Bělé u Pecky, která je vsí starou, ale historické prameny ji připomínají teprve v roce 1533. Slévají se zde tři potoky (Radkyňský, Zlatnice a Javorka). Můžeme zde obdivovat několik pískovcových soch a roubených chalup. Po silnici pokračujete k Nové Pace a na křižovatce, dáte vlevo a stoupáte do osady Radkyně. Dříve to byla osada tkalců a sekaly se zde také skleněné korále na přístroji, kterému se říkalo klemprda. Nad Radkyní nás okouzlí pohled zpět na Pecku a Zvičinu. Uprostřed vesničky při cestě stojí smírčí kříž, který zajímá mnohé ctitele K. H. Máchy. Naproti stojí stará hospoda. Mácha si v zápisníku z pouti krkonošské poznamenal o tomto kousku naší cesty (šel opačným směrem než my): "Oudolí před Radkyní, vzadu hory, před ní cesta k Bělohradu, vlevo k Pecce. Blíž rozcestí kamenný kříž. Snad zde byl zavražděn mnich." My však přesně Máchovu cestu z Radimi na Pecku neznáme. Po silničce mezi poli a lesem směřujeme k Nové Pace. Vpravo v lese Loučení je pěkné pískovcové sousoší Panny Marie a Krista.

Pokračujeme do Nové Paky kolem přádelny postavené v roce 1907, rybníka a pivovaru z roku 1872. Po hlavní silnici a Komenského ulicí se přes náměstí vrátíme na Muzejní náměstí.