Čekání na Godota

Schůze osadníků 26.4.2014, trvalá touha po vodním tlaku a jiná barva vody

Průběh schůze:

Starosta všechny příchozí přivítal na jarní brigádě a pravil, že bude stručný, jelikož je tentokrát víc práce než mluvení. Poděkoval všem, kteří se zasloužili o dobrovolnou činnost v obci, za jarní i podzimní brigádu a další práce pro blaho vsi.

Letošní rok je rokem volebním, tedy proběhne i volba nového vedení osad. Bude to někdy na podzim. Starosta shromážděné vybídl, aby popřemýšleli a pomalu si začali připravovat své volební preference. Kdo by měl zájem pomoci obci, může si na městském úřadě podat přihlášku a pokud uspěje ve volbách, může se začít bezplatně starat o obec.

Následovala rekapitulace posledních událostí v osadě. Rozpočet na rok 2013 byl sloučen s rozpočtem na rok 2014. Pro Radkyni tam byla slíbena nová okna ve škole, ta už máme. Pak byla přislíbena čekárna; ta už taky stojí a je pěkná. Poslední věc je slíbená oprava vodojemu. Jde o vyšší investici, takže okolo ní stále probíhají jednání na Městském úřadě. Výsledek zatím není znám, ale starosta osady vyjádřil naději, že vše dobře dopadne. Odhad nákladů na opravu vodojemu je totiž 300 až 400 tisíc a možná ještě víc. Přitom na osadu ročně vychází pouze částka 100 tisíc Kč. To, co bylo loni dodáno městem, tuto částku již překračuje. Tak doufejme, že nečekáme na příslovečného Godota.

Dále starosta požádal shromážděné o náměty, plány a vize na zvelebování vsi v rocích 2015 a 2016. Letos sice budou volby, ale rozpočty se připravují rok dopředu. Vedení města i osady se možná změní, ale naše potřeby by měly být formulovány a vyjádřeny. Nemusíme to učinit hned, ale u příležitosti příští brigády a osadní schůze, asi poslední před volbami, bychom to mohli probrat.

Během následné diskuse padla zmínka o ztrátě modrého kontejneru na tříděný odpad. Nikdo se nepřiznal, že by jej měl doma a chtěl jej případně vrátit. Ztratil se i jeden okrasný květináč a ty zbývající se musely nepříliš esteticky přivázat řetězem. Obyvatelé osady se tedy vyzývají ke zbystření zraku a bedlivému sledování, kdo jim chodí za humny a osadě škodí.

Následovala dlouhá diskuse prakticky všech účastníků schůze o tlaku vody v osadním vodovodním systému – probíral se nízký tlak, tloušťka trubek a průchodnost celého systému. Ačkoli voda nyní nikde neutíká, tlak je nízký, nelze pustit vodu ze dvou kohoutků zároveň, v některých domech voda ve vyšším patře jen syčí, ale neteče. Hlavní řad pro celou ves je tvořen 6/4" trubkou, ale ta již může být za ta léta zanesená. V trubkách a ventilech mohou být kamínky, které vodu brzdí. Jedni si stěžovali, že od sedmi do osmi se člověk neosprchuje a pomalu aby si každý připravoval rozpisy, kdy se sprchovat. Jiní tomu oponovali s tím, že až bude voda za peníze, budeme se sprchovat méně, nebo bude fronta u žlabu a zároveň si libovali, jak je tlak u nich báječně vysoký.

Na dotaz, zda snad nehrozí, že by se do vsi dávalo nové potrubí, odpověděl starosta osady, že poněkud hrozí, ale tolik zase ne. Orientační cena jen nového hlavního řadu pro ves je totiž milión Kč. Přesto se tím do budoucna osada bude muset zaobírat.

Na připomínku, že kdyby řad prasknul 10x za den nebo vybouchnul po celé délce, asi by město změnilo názor, odvětil starosta, že to by určitě nepomohlo, jelikož peněz není nazbyt a obyvatelé by se museli spokojit s cisternami. Nicméně teď snad první úpravy našeho vodovodu začnou a všichni doufáme, že budou postupně pokračovat. Bude to záležet na novém osadním výboru a novém vedení města. V dalších letech bude oprava vodovodu dozajista potřeba. Pak teprve dojde na místní komunikace; v opačném pořadí by to nedávalo smysl.

Opětovně padl letitý argument, že máme vodu zdarma a je to velká výhoda. Jeden z místních starších k tomu poznamenal, že kdybychom za ta uplynulá léta za vodu platili, už bychom dávno měli nový vodovod a možná dvakrát a celá tahle diskuse by byla zbytečná.

Starosta konverzaci o vodě uzavřel klasickým konstatováním: jsou tu rodiny s dětmi, a ty ocení ušetření každé koruny. Celkem ušetříme spoustu tisíc, jen musíme vodu hlídat, aby nebyla závadná a starat se o pramen. Howgh.

Pak došlo k bojovému rozdílení: obec je celkem čistá, vegetace prořezaná, takže čištění a průřez vegetace není potřeba. Dostali jsme do osady zdarma dřevo, mladší by ho mohli rozštípat a složit na vyschnutí. Další parta by mohla osadit k zastávce kolem kontejnerů a vedle čekárny zakoupené túje. Zároveň by mohla zarovnat koleje od nákladního auta za čekárnou, které vznikly při její instalaci. Pak je třeba vytáhnout lavičky z kapličky a rozmístit je po vsi. Dále je třeba v zátočce vyrobit betonový okraj, česky rantl, u první šachty vedle pramene, jelikož do naší pitné vody při dešti vrchem teče voda špinavá a lezou tam slimáci a žáby. Hygienik nechce takovou vodu pít a už vůbec ne schválit ke konzumaci obyvatelům. To by mohli udělat ti starší a zkušenější.

A jak starosta na schůzi řekl, tak se v odpoledních hodinách i stalo.

Chalupářovy poznámky:

Starosta Nové Paky se podle tohoto článku uveřejněného v Deníku Jičínska holedbal tím, že město mělo k 1.4.2014 na účtu celkem 83 miliónů Kč. Tak to s těmi penězi asi zas tak špatné nebude, že? Otázka je spíš, kam se investují. To, co by bohatě stačilo na opravy v naší vsi na léta dopředu, je jen malinký zlomek částky na účtu města. Jenže peníze jdou jinam.

Souhlasím s vysloveným názorem, že kdybychom 30 let za vodu platili, vodovod bychom dávno měli. Počítejte se mnou. Kdyby každý obyvatel vsi i každý chalupář za vodu platil směšnou částku 50,- Kč měsíčně, za 30 let bychom na rekonstrukci hlavního řadu peníze získali:

30 let * 12 měsíců * kolem 60 platících obyvatel * 50 Kč = 1 080 000 Kč,
Čekal jsem, že se brigádníci budou věnovat nějaké manipulaci s hromadou štěrku složenou na radkyňském náměstí. Ale o štěrku nepadlo ani slovo kromě toho, že stál spoustu peněz. Na co se tedy štěrk použije? Jak dlouho zůstane složený před obecní vývěskou?

Zúčastnil jsem se jako starší (nikoli zkušenější) betonování zvýšeného okraje šachty u místního pramene. Jelikož jako kancelářská krysa postrádám potřebný fortel, mohl jsem toliko přidávat zkušeným fachmanům. Práce šla od ruky, ačkoli lilo jako z konve. Rantl byl tak během dvou hodin hotov. Zatím stále tuhne přikrytý plachtou a těším se na jeho slavnostní odhalení. Níže je pár dokumentárních obrázků z ajfouna (klikněte na ně, zvětší se).

Betonovací aktivity, nebo možná usazeniny ve vodojemu poněkud zkalily kohoutkovou vodu. Necháváme našim kočkám na zahradě bílé misky s vodou a voda natočená z vodovodu do misek byla těsně po brigádě skoro oranžová. Teď už je to lepší, ale voda, asi následkem dešťů, čas od času vykazuje přítomnost pevných, nejspíš jílových částic.
Udělejte si pokus sami: natočte vodu do sklenice, nebo ještě lépe do bílé misky a nechte ji přes noc stát. Ráno se podívejte, co se v nádobě usadilo. Ano, tohle občas pijeme, přestože to naštěstí není celoroční trvalý stav. Předpokládám, že to slíbená oprava vodojemu trochu zlepší.

Stanoviště kontejnerů na tříděný odpad bylo osázeno tújemi. Ty jsou zatím malé, ale snad porostou rychle a za čas oku kolemjdoucího kontejnery zakryjí. To byl, podle mne, moc dobrý nápad. Otočka s novou čekárnou a její okolí začíná vypadat mnohem kulturněji než dříve.