Květy pučí, vodovod puká

Jarní trhliny ve vodovodním potrubí, "cestovníci" a zábavné zážitky s celníky.

U sousedů v údolí praskla jakási vodovodní trubka či kohoutek ve zdi a z rozvodů začal prýštit tenoučký pramínek vody. Jenže sousedi přes zimu do chalupy nejezdili a jejich nepřítomnost v Radkyni trvala několik měsíců. Zdi v chalupě se tak stačily důkladně promočit a naši kamarádi teď mají problémy s jejich vysoušením. Snad jim pomůže elektrický vysoušeč, Savo a co nejčastější větrání. A taky globální oteplování; tedy jestli na něco takového věří.

Únik vody v chalupě bylo nutno opravit a tak kamarádi pozvali instalatéra. Dohodli se správcem radkyňského vodovodu, že na pár hodin uzavře vodovodní řad, instalatér se poslední březnový den dostavil, rozvody v chalupě opravil a voda mohla být opět puštěna do vsi. Až potud dobrý.

Vzápětí se potvrdilo, že vodovodní řad v Radkyni už nejspíš mele z posledního, protože jakmile voda byla opět puštěna, nejdřív se objevil pramínek na cestě vedoucí naším "náměstím", později řad puknul i na pozemku pod bývalou hospodou. Prýštící voda s bahnem tam tekla na soukromé parkoviště pod lípou vedle kapličky. Já sám si poruchy vysvětluji tak, že po uzavření vody klesne v potrubí tlak, trubky řadu kladou menší odpor a tíha zeminy je zdeformuje. Na místě, které je již poškozené letitou rzí, trubka následkem deformace prostě praskne.

Tak měl starosta osady i sousedé o zábavu postaráno. Nebyl jsem u toho, tak samotnou akci popisovat nemohu. Vím jen, že voda vesele tekla po zbytek dne a po celou noc cestou do údolí a směrem ke žlabu. Tlak vody v domech byl tím pádem povážlivě nízký. Naštěstí však opraváři vodovodu dorazili hned další den. Zaslechl jsem, že na pozemku pod hospodou museli dělníci obnažit vodovodní trubky v místě praskliny ručně, bez pomoci bagru, který použili na náměstí. K místu poruchy se totiž bagrem vůbec nedostali; na pozemku je složeno tolik věcí, že nebylo kudy projet. Voda zase teče normálně, i když ještě v pátek dopoledne moc čistá nebyla. My už máme na vstupu do chalupy vodní filtr a stejně místní vodu nepijeme, tak se nerozčilujeme. Ani nikdo další ve vsi, pokud je mi známo, se též nerozčiloval; už jsme si všichni – bohužel – na tragický stav vodovodního řadu zvykli.

Apelovat znovu na zásadní opravu vodovodního řadu mne unavuje; už jsem o tom psal tolikrát. Jenom si říkám, jestli někdo ty výdaje na neustálé opravy počítá a jestli by se náhodou nevyplatilo raději ten vodovod opravit i bez dotace, třeba jen po částech. Starosta osady na minulé veřejné schůzi osadního výboru něco takového naznačil, ale zatím nevíme, zda se oprava potrubí někdy objeví v plánu budoucích investic do osad. Každopádně náš vodovod obdržel další pomyslný hřebík do rakve a skoro bych řekl, že by to někoho z radnice mělo zajímat.

Díval jsem se do rozpočtu města Nová Paka pro rok 2014, respektive do jeho první úpravy ze dne 14.4.2014, přijaté na 19. schůzi Finančního výboru. Pro pozorovatele zvenčí to na první pohled není příliš srozumitelný dokument. Nedokáži v něm například odhalit očekávanou letošní rekonstrukci našeho vodojemu nebo výměnu čekárny na otočce autobusu. Tyto investice asi budou schovány v některé souhrnné položce. Podívejte se do rozpočtu sami, kde byste tyto investice hledali? Na řádku 165 "Osady", navýšeném o 250 tisíc Kč? Nebo na řádku 330 "osadní výbory", navýšeném o 1256 tisíc Kč? Ví to někdo? Budeme se muset na příští veřejné schůzi zeptat starosty Tomáše. Ne, že by bylo důležité, kde přesně se částka skrývá, ale spíš jde o to, jestli je tato investice vůbec zahrnutá v rozpočtu.

---ooOXOoo---

Radkyňská rodačka Petra se svým mužem a dětmi vyrazila na několikaměsíční cestu do Spojeného Království; jedou vozem VW Transporter upraveným pro bydlení. Rodina zamýšlí částečně pracovat na farmách, částečně poznávat krásy Anglie, asi taky trochu oprášit jazyk anglický a dětem zprostředkovat kontakt s jinou kulturou, jinými zvyky a jiným jazykem. Myslím, že to je bezvadný nápad a pro děti životní zkušenost k nezaplacení, tak jim moc fandím a držím palce, aby jim vše vyšlo. Sám jsem v Anglii nějaký čas žil a pracoval. Věřte, že to je velice krásná země a sami Angličané nejsou tak "studení čumáci", jak o nich ostatní Evropané rádi říkají. A jak vyrazíte trochu víc na sever, třeba do Yorkshire nebo do romantické krajiny Lake District, krása tamější přírody i některých měst vám vezme dech. Snad radkyňští "cestovníci" časem dorazí i tam.

Petra se rozhodla o zážitcích z cest psát něco jako veřejně dostupný webový deníček – najdete jej na adrese http://cestovnici.blogspot.cz/. Deník je zatím moc pěkný, je v něm spousta fotografií a postřehů a dobře se čte. Ovšem psát takový deník je poměrně přísná řehole, to vím z vlastní zkušenosti s vedením těchto stránek; musíte mít v hlavě nějaký motor, který vás neustále pohání ke psaní. Nicméně věřím, že to Petře vydrží; především proto, že zatím má její rodina každý den úplně nový zážitek, a to my v Radkyni o našich dnech zas tak často říci nemůžeme.

Hned ve druhém příspěvku Petra vyfotila rodinné cestovní zásoby potravin. To mi připomnělo vlastní zážitky z dávné cesty automobilem Lada 2104 do Anglie; převážené potraviny v něm hrály důležitou roli.

Odjížděl jsem do Londýna pracovat jako programátor a moje milá tchýně mi vyrobila řadu konzerv s hotovými jídly: svíčkovou, guláš a další úžasné dobroty, aby nebylo nutno tak často vařit; krom toho vařila vždy moc dobře. Litrových sklenic s jídly byly dvě vrchovaté přepravky. Když jsem překračoval hranice z Čech do Německa, nakázal mi německý celník otevřít kufr automobilu a jeho zrak okamžitě padl na konzervované potraviny.

"Co to máte v těch sklenicích?" ptal se mne. Já mu vysvětloval svou poměrně chabou němčinou, že to je guláš a další hotová jídla, která si vezu na místo určení. Celník na mne dlouze a trošku divně hleděl. Zdálo se mi, že o mně nemá to nejlepší mínění. Pak se mne zeptal: "Proboha kam to jedete?" a já mu odpověděl, že do Londýna. Celník se rázem začal chechtat: "A oni tam nemají co jíst?". Nakonec jsme si to vysvětlili, potřásli si pravicemi a já mohl jet.

Další kritická situace ale nastala v Doveru, kde tentokrát anglický celník v kufru objevil lahev od whisky Johnny Walker naplněnou jakousi podivnou žlutou tekutinou. Podrobil jí důkladnému zkoumání, ale otevřít lahev evidentně nesměl, tak se ptal, co to v lahvi je. Já mu vysvětloval, že to je vaječný koňak, který vyrobila moje tchýně a že jej vezu jako dar. Byla to čistá holá pravda, ale celník mi nevěřil: "Proč by někdo vyráběl vaječný koňak, když se dá hotový koupit v obchodě?" a já se mu snažil vysvětlit, že domácí produkt je levnější a lepší a jeho výroba pro některé lidi představuje koníček. Jenže on to vůbec nechtěl nebo třeba jen nedokázal pochopit; bylo to přece tak nepravděpodobné vysvětlení. Nakonec jsem lahev odšpuntoval a dal mu přivonět; to konečně prolomilo ledy. Po chvíli vrtění hlavou mne tedy celník též propustil, ale spát mu to nedá asi až dodnes.

Tak snad s těmi konzervami Petra s Ondrou a dětmi nenarazili, jako kdysi já. Ale to by asi napsali do deníčku. Však si jejich deníček přečtěte sami.

Autor: