Nález ve vyhaslé sopce
Světová senzace: v Radkyni byl nalezen pozůstatek humanoida, do osady míří vědecké kapacity.
V Radkyni nejsme na záhady příliš zvyklí a na jevy nadpřirozené nevěříme, ovšem před nějakým časem jsme museli své kritické myšlení podrobit zatěžkávací zkoušce. Co se vlastně stalo?
Skupina houbařů objevila v oblasti vyhaslé sopky s názvem "Horka" v katastru osady Radkyně podivnou kostru ptačí lebky s dlouhým zobákem. Spočívala v mělké jamce vyhrabané asi lesní zvěří. Lebka tvarem připomínala hlavu volavky, ale byla příliš veliká. Zobák byl oproti lebce masivní a po celé své délce obsahoval zuby. Pod lebkou se našly ještě další kosti. Volavky ozubený zobák nemají, proto jeden zvědavý člen skupiny přizval na místo nálezu svého kamaráda ornitologa. Musel jej hodně přemlouvat, aby vědec vážil cestu až z Brna, kde má své sídlo Ústav biologie obratlovců. Cesta se ale Dr. Ludovítu Krásnému, CSc. rozhodně vyplatila: po příjezdu do radkyňské rokle vyšlo překvapivě najevo, že kosterní pozůstatky patřily ptakoještěru Pterodactylus antiquus, který na území Evropy žil v období svrchní jury.
Při odkrývání horniny v písčito-hlinitém podloží i tvrdém bazanitu, který tvoří převážný materiál rokle, se však v nalezišti začaly nacházet kosti zcela jiného druhu. Tyto kosti připomínaly pozůstatky nějakého předchůdce člověka. Ornitolog přerušil práce a na místo nálezu přizval badatele z Archeologického ústavu Akademie věd, prof. Arnošta Plytkého. Pan profesor místo nálezu okamžitě odborně zabezpečil, nechal vykácet okolní stromy, srovnat okolní terén, nad nalezištěm nechal vztyčit ochranný stan a povolal ochranku. Během několika následujících měsíců obětavé práce tým studentů archeologie a sezónních zaměstnanců celé naleziště s řadou unikátních nálezů odkryl v celé jeho šíři.
Obr. 1: Stan zakrývající naleziště kosterních pozůstatků před roklí Horka.
Průběh prací na nalezišti byl z bezpečnostních důvodů utajen. Když však prof. Plytký po dokončení prací a archivaci všech nalezených předmětů konečně seznámil odbornou veřejnost s podstatou nálezu, odkryté naleziště způsobilo v odborných kruzích archeologických specialistů naprostou senzaci.
Středobodem naleziště se stalo místo nálezu prakticky úplných kosterních pozůstatků tvora, který člověka připomínal jen velmi vzdáleně. Tvor měl velice dlouhé dolní i horní končetiny, silné ruce, které neváháme označit za "tlapy", mocnou pánev, široký hrudní koš a lebku s výraznou horní čelistí. Dolní čelist se v nalezišti nezachovala. Pohlaví se jednoznačně určit nedalo, i když z některých indícií bylo možno soudit, že jde o pohlaví mužské (viz obr. 2). Pozůstatky tvora s podobnou stavbou těla se doposud nikde jinde na světě nenalezly a tým jej podle místa nálezu pracovně pojmenoval "Calor" (čti 'kalor').
Obr. 2: Profesor Arnošt Plytký se pokouší určit pohlaví nalezeného tvora; za kostrou je zřetelně vidět i původní nález – lebka a kostra pterodaktyla.
Radiokarbonovou metodou datování organických nálezů se podařilo období Calorova života umístit do období 6000 až 8500 let před naším letopočtem. Jde tedy o nález nejstarší kultury na území našeho státu i v celé Evropě. Genetická analýza Calorových kostí potvrdila, že jeho DNA se prakticky shoduje s DNA kmenů, které dorazily do Evropy během raně neolitického období odněkud ze Středního východu a patřily k takzvané kultuře hyperbolických hrnčířů (jejich hrnčířské výrobky totiž měly dekorace podobného tvaru). Pod kostrou Calora byla nalezena vrstva tuhého černožlutého organického materiálu, který se při styku se vzduchem rychle rozpadal na prach a který obsahoval několik prvků dosud nepopsaných v Mendělejevově tabulce. Tato vrstva byla radioaktivní. Ve vrstvě byly nalezeny i kosterní pozůstatky dalších zvířat, hlavy ovcí s kameny v lebečních očnicích a bezhlavá kostra koně. Krom toho tým našel i primitivní kožené boty, hrnčířské výrobky a opracované kameny sloužící patrně jako součásti nástrojů či zbraní. Nejpřekvapivějším nálezem byl oválný předmět podobný známému disku z Faistu, který však je datován zhruba na rok 2000 před naším letopočtem a nalezen byl zatím jen na Krétě. Na disku nalezeném v Radkyni však jsou naprosto jiné znaky. Nalezena byla i hluboká studna vyplněná jelením parožím; pravděpodobně šlo o primitivní obřadní místo.
Souhrn těchto nálezů a zjištění na jediném místě ještě před jejich podrobným prozkoumáním vyvolává řadu dotazů, na které zatím odborníci neumí odpovědět:
- Stavba Calorova těla se značně odlišuje od všeho, co bylo doposud nalezeno. Šlo o jakousi slepou lidskou vývojovou větev? Nebo byl dopraven na Zem nějakou mimozemskou civilizací jako "pokusný králík" pro test přežití? Jak mohl Calor ve skutečnosti vypadat, co jedl, jak se rozmnožoval, kolik měl pohlaví a jaké měl rituály? Proč se v nalezišti nezachovalo více koster?
- Jak je možné, že se Calorova DNA shoduje s DNA středovýchodních lidí té doby, ale stavba jeho kostry je zcela jiná? Nemůže jít o humanoida, který byl "vyroben" z lidského materiálu, avšak vybaven mnohem odolnější stavbou těla vhodnou pro přežití v drsných podmínkách?
- Neobvyklý organický materiál, který dokonale konzervoval kosterní nálezy, mohl být buď naplaven vlnou tsunami, nebo mohl nálezy překrýt popel způsobený sopečným výbuchem, pádem meteoritu nebo termonukleární rekcí, která by například vysvětlovala vysoký obsah radonu ve zdejším podloží. Jak vlastně materiál vzniknul? Jak to, že obsahuje prvky na Zemi doposud nenalezené?
- Kde se ve vrstvě vzal disk, jehož původ byl připisován dávno zaniklé mínojské civilizaci?
- Jak je možné, že se nejdříve našly kosterní pozůstatky ptakoještěra, který žil před 150 milióny let, tedy o 150 miliónů let dříve než Calor a teprve pod nimi vědci nalezli Calorův životní prostor? Nebyli i ptakoještěři dopraveni na Zemi spolu s Calorem, nebo vyšlechtěni vyspělejšími civilizacemi z dávné DNA jako hospodářská zvířata či domácí mazlíčci pro vytvořeného humanoida?
Takových otázek si jistě lidé budou klást mnohem více. Radkyně se tedy v nejbližších letech stane hojně navštěvovaným místem a přivítá historiky, archeology, genetiky, biology, radiology, geology, lékaře, ortopedy, astronomy, filosofy, astrology, chemiky, teoretické fyziky, přírodovědce, ekology, religionisty, záhadology, novináře a další odborné profese.
Prof. Plytký říká: "Tento kolosální nález změní náš pohled na civilizaci a Radkyně se stává středobodem zájmu největších světových vědeckých kapacit; ostatně mám potvrzeno, že se naleziště chystá navštívit i pan Erich von Däniken. Pro nás odborníky však tento nález znamená především životní příležitost vědecké práce na doposud neprobádaném poli."
Starosta osady Radkyně k tomu podotýká: "Významný nález nejspíš změní životy všech lidí v osadě. Příliv odborných návštěvníků i zvědavců do vsi přinese podnikatelské příležitosti a s tím i prosperitu a blahobyt. Tak věřím, že časem si z vlastních prostředků postavíme i potřebnou asfaltovou silnici a vybudujeme nový vodovod bez nutnosti příspěvků od Městského úřadu v Nové Pace."
Chalupář k tomu říká: "Ať už věříte, že lidé jsou potomci Adama a Evy, výsledkem milionů let evoluce nebo genetickými výtvory vzdálené cizí rasy z jiných galaxií, tyto podivné nálezy vás donutí k zamyšlení. Byl člověk opravdu první inteligentní tvor žijící na Zemi, nebo tu před námi byli jiní? Ovšem ta asfaltka by se nám fakt docela hodila!"
Vyjádření Ivety Bartošové se do redakční uzávěrky bohužel nepodařilo získat.
Autor:  Richard KubátVydáno: 29.7.2013 14:20 Přečteno: 50374x Hodnocení: 92% (hodnoceno 31x) Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk
Komentáře
Chyba je, když věříš každému, ale chyba je i to, když nevěříš nikomu
(Lucius Annaeus Seneca)
Nevěř tomu, čemu nerozumíš, ale nezavrhuj, cos neprozkoumal
(Karel Čapek)
ale přeposílám všem známým ufologům
oni věří