Boj s červeným blátem

Přívalový déšť a kroupy bez varování zasáhly i Radkyni 8.6.2013

Přehrávač vyžaduje nainstalovaný flash player a aktivovaný javascript.

Začátkem června 2013 jsme asi všichni s napětím sledovali boj národa s nezkrotným živlem a leckdo z nás si říkal: "To je dobře, že nás se povodně netýkají". Naše víska je ve svahu a potůček, který tu vyvěrá v místě bývalé obecní studánky, mnoho síly nemá. Ani Radkyňský potok pramenící severozápadně od vsi v Jiráskově rokli obvykle nijak vydatný není. Takže chalupa je v kopci, ohrožení veškeré žádné, potopy nám nehrozí a basta fidli.

Ale to, co přišlo v sobotu 8. června po poledni, to nikdo nečekal. Jen co jsme vstali od oběda, obloha se zamračila, den se změnil na podvečer a nebesa se otevřela. Pršelo čím dál tím víc a zanedlouho rachot, který se ozýval ze střechy, ohlásil i kroupy. Měly tak kolem centimetru v průměru a já dostal strach, že to odnesou okna a karoserie automobilu. Přestože, jak říkají Angličané, "pršely kočky a psi", nedalo se dělat nic jiného, než tím vodopádem proběhnout, posunout automobil alespoň pod skupinu modřínů před chalupou. Snad se rychlost ledových kuliček trochu ztlumí v jejich větvích. Ven z auta se mi nechtělo – rozhodl jsem se počkat, až to trochu ustane.

Koutkem oka jsem zahlédl svou paní, jak na mne ze dveří chalupy vzrušeně mává a cosi vykřikuje. Vůbec jsem ji neslyšel, protože kroupy hrozivě rachotily na karoserii automobilu, ale když její gestikulace neustávala, vyběhl jsem se podívat, o co jde.

Nebyl to pěkný pohled. Zahradou protékala červená řeka bahnité vody. Bublající rudý potůček též tekl ze zahrady našich "horních" sousedů okolo obou stran naší kůlny a přetékal na několika místech přes zídku na terasu za domem. Terasa se pokryla vodou a bahnem po celé své ploše. Část potůčku se ztrácela v naší kůlně a všechno včetně uhlí stálo ve vodě. Pod oběma úžlabími střechy domu se nahromadily kupy ledových krup. Po cestě od kapličky tekl mocný proud vody a vymílal v naší "asfaltce" vedle domu hluboké rýhy. Zahrada se proměnila v bažinu. Scházel jen Král Šumavy.

Pustili jsme stále ještě za deště do odstraňování vody z terasy. Pomalinku přestávalo pršet. Kamarádi z údolí nás viděli bojovat s následky průtrže mračen, chvíli si z nás dělali obvyklou legraci, ale pak viděli, že nám do smíchu moc není. Zbyněk se bez dalších okolků pustil do kopání alespoň základního odvodňovacího příkopu nad chalupou, aby proud vody odvedl tam, kam patřil.

Původně jsem si myslel, že voda přitéká ze střechy domu nad námi, protože svod žlabu je vyveden mezi naše domy. Za normálních podmínek voda mělkým příkopem mezi ploty odtéká do poslední dochované a stále ještě zázrakem průchozí větve dávné místní kanalizace. Ale když jsem se šel k sousedům podívat, vyšlo najevo, že voda teče i k nim z pozemku pod rozrytým staveništěm hospody, řídké bahno klouže podél domu a za žumpou se valí k nám. To, co teklo ze střechy domu nad námi, nebyl ten hlavní problém – většina potopy totiž přicházela ze staveniště. Až to sousedé nad námi uvidí, moc se jim to tedy líbit nebude. Snad se jim do domu moc bahna nedostalo.

Další fotografie od různých autorů z Radkyně najdete ve fotogalerii.

Není třeba to příliš rozmazávat, v Radkyni tento extrémní liják zažili všichni, takže si to dokáží představit. Takovou průtrž mračen sousedé prý nepamatují déle než 25 let, tak snad máme zase na nějaký čas klid. Nám se dohromady nic nestalo, ale i ta trocha starostí s vodou a bahnem a následný úklid nám ukázal, jak se asi musí cítit lidé, kterým voda vzala skoro vše. Některým i podruhé. A jak beznadějný může být boj s přívaly vody. Teď si tu hrůzu dokážeme představit o malinko lépe.

Ale i přes relativně malé škody se budeme muset připravit. Vykopat nový příkop mezi domy. Odvést vodu nachytanou na střeše husím krkem do kanalizace. Pokusit se odizolovat kůlnu, aby do ní nepřetékala voda z příkopu mezi domy. Vytvořit lepší odvodnění zídky vedle terasy, aby se přes ní voda při prudkých deštích nepřelévala. Odvodnit některá místa zahrady, kde za déle trvajiciho deště vyvěrá spodní voda. Už teď mne jímá hrůza, jak zase budu hledat dodavatele prací. Mé toužebné přání je, aby se našel někdo ochotný ujmout se toho úkolu a přitom byl ze vzdálenosti nejvýš tak 50 km od Radkyně. Tedy ne jako posledně.

To je pořád něco – a já blázen jsem si myslel, že chalupu mám na rekreaci a odpočinek. Prdlajs! Galeje to jsou! Stačí jen to sekání trávy a půl dne je v háji! A teď zase tohle. Můj táta nejraději odpočíval prací kolem domu, já ale mám jinou povahu - odpočíval bych raději na kole, na lyžích, na výletech a procházkách nebo při posezení s přáteli, protože za celý pracovní týden mám všeho až po krk. Ale asi mi není přáno; takový je osud chalupářů. Netěší tě práce o víkendu? Nekupuj si chalupu! A jestli ji máš, tak ji prodej!

Mělo to ale i jednu pozitivní stránku. Bez pomoci kamarádů a sousedů by následky katastrofy byly mnohem horší. Děkuji Zbyňkovi za rychlé vyhloubení příkopu. Děkuji Petrovi, který mi ochotně zapůjčil provizorní trubku na odvedení vody. Děkuji Jirkovi za utěsnění téhle trubky do svodu dešťové vody u sousedů. Je príma mít kolem sebe takové lidi, kteří v nouzi pomohou. Moc si cením jejich ochoty pomoci ostatním v nesnázích. Snad se mi podaří časem jim to oplatit.

Vlastně ne - nic jim oplácet nechci. Lepší bude, když to vůbec nebudou potřebovat.

Autor: