Deklarace nezávislosti
Čekal jsem, že to přijde dřív; nejpozději za rok. Nakonec to trvalo víc než tři roky.
V sobotu 14.4. po obědě vypukla v Radkyni brigáda. Zapojil jsem se trochu taky do práce a starosta obce mě po skončení brigády pozval, abych večer zašel na pivo do hasičárny. Chodívám mezi sousedy rád, ale tentokrát jsem v podvečer usnul zmožen brigádou a výletem na kole a na pivo jsem se nedostavil. Proto pro mne až domů přišel jeden z osadních hospodářů mého věku s tím, že v hasičárně se mluví o mně a že by bylo lepší, kdybych byl u toho. Toho si moc vážím. Hned jsem s ním vyrazil za shromážděnými diskutéry.
V hasičárně mě přátelsky přivítali, ale ani jsem nestačil dosednout a prakticky hned se na mne sesypala řada připomínek v souvislosti se stránkami radkyne.cz. Dozvěděl jsem se například toto:
- píši věci, se kterými v osadě někteří nesouhlasí a lidé z jiných osad se diví: "co to na těch vašich stránkách píšete?"
- píšu někdy strašlivé nesmysly
- svými články ztěžuji vyjednávání osadního výboru s městem a jeho činovníky
- nemám už proboha psát nic o vodovodu, nebo město nedá peníze na jeho opravu
- osada "žije pomalu" a chce svůj klid, ale já na to jdu moc zhurta
- je třeba více komunikovat
- byl bych ochoten rozdělit web na část oficiální a část soukromou?
Není důležité, kdo co říkal. Většina diskutujících mne oslovila přátelsky. Domluva se mnou je vždycky možná, pokud je vedena v tomto duchu. Starostovi osady jsem nabídl, že rád vyjdu osadnímu výboru vstříc a že se později dohodneme, jak to s webovými stránkami uděláme. Domluvili jsme se vcelku rychle. Jenže pak se našel jeden v osadě důležitý hlas, který mne začal opakovaně napadat:
- jméno radkyne.cz nemám právo používat, protože jsem se nikoho v osadě nezeptal a jiní ve vsi žijí déle než já
- web radkyne.cz bych měl odevzdat osadnímu výboru
- článek s fotomontáží akčních hrdinů střežících čistotu radkyňské silnice byl uveden jménem osadního výboru; jak jsem si něco takového mohl dovolit
- bez povolení jsem dal logo radkyne.cz na vytištěný dopis od majitele bývalého hostince a vyvěsil jej na místní dřevěnou nástěnku
- lidé nemají psát mně, když nejsem místní autorita a už rozhodně ne člen osadního výboru
- jakým právem mluvím za osadu, když jsem naplavenina, která tu na rozdíl od jiných nežije 50 let
Nebudu pokračovat. V okamžiku, kdy od iracionálních výčitek došlo na přímé urážky, jsem poděkoval za pivo a odešel domů. Nebudu zastírat, že jsem hasičárnu opouštěl naštvaný a moje dosavadní vstřícnost mne opustila. Dokonce otevřeně přiznávám, že jsem byl vzteky bez sebe. Ještě mě to nepřešlo a jak se znám, jen tak mě to ani nepřejde. Všechno se pokazilo.
Dal jsem si skoro 14 dní na to, abych trošku vychladl a nenapsal ve vzteku něco, čeho bych pak litoval. Ale čas na uvedení mého vlastního stanoviska už nastal; nazval jsem jej DEKLARACE NEZÁVISLOSTI a obsahuje osm důležitých sdělení. Tato sdělení adresuji všem v Radkyni, ale především osadnímu výboru.
- Na jméno "Radkyně" nemá výhradní právo nikdo, i kdyby ve vsi žil sto let; jména nikomu nepatří. Každé doménové jméno (jako je třeba "radkyne.cz") si může zaregistrovat kdokoli. Pak je mu pronajato na tak dlouho, dokud za něj platí. První jsem při registraci "radkyne.cz" byl já. Jsou i jiné domény, dosud volné – třeba "radkyne.com" nebo "radkyne.info" a další. Jestli je ale Radkyně chce použít, musí si je zaregistrovat a zaplatit dříve, než jí předběhne někdo další. Dělá se to třeba zde.
Existuje řada doménových jmen, která jsou stále volná a je možné je pro osadu využít. - Nabízel jsem členům osadního výboru v roce 2008, že vytvořím a budu udržovat webové stránky Radkyně, stačí dodávat jejich obsah. Odpověď byla záporná: "Ne, my to nepotřebujeme a nechceme. Co potřebujeme, to raději probereme u piva". Tak jsem se do tvorby stránek pustil sám a začal jsem mluvit za sebe, především kvůli svým rodičům, kteří už do Radkyně nemohli dojíždět a přitom je zajímaly novinky. Pak mě práce s webem začala opravdu bavit a hodně času i peněz jsem věnoval jeho reklamě a propagaci.
Domén "radkyne.cz" a "radkyne.eu" se proto neplánuji vzdát. - Odevzdat to, co jsem vybudoval za tři roky práce o večerech a víkendech, je pro mne totéž, jako kdyby hospodáři brali pole, které obdělává nebo dům, který postavil vlastníma rukama. Radkyňský web je výsledek mé práce, mého úsilí, mého studia, mého nadšení, stovek hodin mého volného času a taky mých peněz, které do jeho tvorby a propagace investuji. Web není možno vyvlastnit, jako kdysi soukromé majetky hospodářů během násilné kolektivizace. Tahle doba je už naštěstí pryč.
Strukturu a obsah webových stránek nikomu dobrovolně a bezplatně nepředám. - Pokusím se respektovat požadavky starosty osady, že o něčem nemám psát. Ovšem dodržet to mohu jen tehdy, pokud mne o "zakázaných" tématech bude někdo informovat. V žádném případě není mým zájmem osadě škodit; právě naopak: moc rád bych pomáhal.
Na stránkách radkyne.cz je ale jasně a zřetelně uvedeno, že jde o soukromé názory. Myslím, že kdokoli používá moje články jako protiargumenty v diskusi s osadním výborem, je nejspíše osobou ducha mdlého. Nebo se jedná o někoho, kdo používá účelové argumenty jen pro to, aby mohl požadavky osadního výboru smést ze stolu: kdo chce psa bít, hůl si najde.
Žijeme ve svobodné zemi a všichni můžeme stále ještě svobodně vyjadřovat své názory. Úředních činovníků se nebojím, a pokud s jejich rozhodnutími nebo činy nebudu soukromě souhlasit, dám to ve svých textech otevřeně najevo. Za své názory se nestydím.
Každý člověk má právo na svobodný názor a já toto právo hodlám ve svých textech vždy uplatňovat. Obsah stránek zatím nepředstavuje žádné názory trvalých obyvatel, osadního výboru nebo ostatních chalupářů – představuje jen názory mé vlastní. - Lidský život zahrnuje okamžiky vážné i směšné, radost i žal, štěstí i smůlu, práci i odpočinek a to vše se odráží i v mých textech. Pokud někdo nepozná legraci, je mi ho upřímně líto. Ale kvůli tomu nebudu psát "vážné články" třeba černě a výmysly zase červeně s jasným upozorněním "Pozor, legrace!", aby povahu sdělení pochopil i úplný blbec.
Webové stránky budou i nadále směsí informací, aktualit, pozorování, vlastních názorů, pochval i kritiky, ale i drbů, legrací, vtipů a strašlivých nesmyslů čistě pro pobavení. - Lidé se na mne obracejí jako na zástupce osady a některým v osadě se to nelíbí. To ale není problém můj; já funkce a tituly k životu nepotřebuji. Touží po nich jiní, kteří se bez důležitosti neobejdou, a ztráta funkcí jim způsobuje deprese. Osadním činovníkem nejsem a ani nechci být. Jenže lidé se obracejí na toho, kdo je viditelný a dosažitelný - a taky kdo jim obratem odpoví na dotaz. Webové stránky jsou tím nejpřirozenějším informačním a kontaktním místem. Ty naše dnes čtou lidé na všech kontinentech a dostávám dopisy z mnoha vzdálených krajin. Kolik lidí vědělo o Radkyni před vybudováním stránek? Nevím, ale mou zásluhou jich je teď o tisíce víc.
Webové stránky zviditelnily Radkyni mnoha lidem nejen v ČR, ale i po celém světě. - Webové stránky jsem tři roky pro Radkyni budoval a financoval v přesvědčení, že to dělám především pro vás, přátelé. Moje nabídky na spolupráci jste ale nechtěli přijmout. Proč se mi téměř nikdo za tři roky neodvážil otevřeně říci do očí, že s něčím nesouhlasí? Proč skoro nikdo ze vsi nenapsal reakci na mé články? Proč nikdo nepřišel a nevyzval mne: "poslyš, tohle se stalo, o tom bys měl napsat"? Proč se musím sám trpělivě shánět po informacích, které je třeba zveřejnit na obecní vývěsce k užitku všech obyvatel?
Stránky jsou otevřené každému názoru a každý má možnost se na nich vyjádřit. Je jednoduché kritizovat, lepší by však bylo se do tvorby obsahu stránek zapojit. - Podle toho, co jsem slyšel v hasičárně, se domnívám, že jste na užitečnost webových stránek změnili názor. To mohu jen pochválit. Máte teď dvě základní možnosti.
- Můžete si, tak jako kdokoli jiný, vytvořit svoje vlastní osadní stránky zcela od píky a budeme vzájemně soutěžit o přízeň čtenářů. Konkurence je vždy motorem pokroku.
- Nebo máte možnost zkusit to se mnou, protože já jsem spolupráci i přes vyslechnuté urážky stále ještě nakloněn. V tom případě důrazně připomínám návrh jednoho ze starších, že je třeba víc komunikovat. Já v tom ale víc udělat nemohu – musíte to udělat vy. Já naslouchám a pátrám po informacích už víc než tři roky a jsem na to sám. Radkyni s oficiálními webovými stránkami na "radkyne.cz" rád pomohu, budu-li o to požádán. Spolupracovat ale budu výhradně s těmi, kteří se mnou jednají slušně.
Autor:  Richard KubátVydáno: 26.4.2012 19:35 Přečteno: 90132x Hodnocení: 96% (hodnoceno 35x) Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Kamarád také chalupář říká cosi o karmě, mě ta nasranost tu karmu trochu potřela, ale nic, tak život na vesnici chode...
A že není o čem psát, a že se na českých vískách nic neděje?
S tím bych až tak nesouhlasil, vždycky se něco najde..
fakt nekecám...něco ze života
http://iprumov.blogspot.cz/2013/06/chaluparska-chvilka-poezietentokrat.html
a něco třeba sportovního
http://iprumov.blogspot.cz/2012/09/dobyti-vltavske-kaskady-2012.html
jen ty lidi dostatečně zblbnout...
...pevné nervy přeji....
Můj vlastní záměr byl trošku jiný - vytvořit klasické reprezentační stránky o životě a dění ve vsi. A jelikož na vsi se žije "pomaleji", než ve městě (nakonec proč sem taky z města utíkáme, že?), trochu jej oživit zajímavostmi, úvahami i legracemi, protože život přece není jen vážný a šedivý. Trochu jsem s tím narazil, ale starého psa už nikdo novým trikům nenaučí. Měnit to tedy nehodlám.
Nakonec kdybychom všichni byli stejní, na světě by byla příšerná nuda.
Přeji Vám i Vašim přátelům život ve vaší vsi naplněný samými příjemnými zážitky, dařící se chalupářskou prací a relaxací v kruhu blízkých přátel.
R
E. Šťáhlavská