Dnové sváteční

Přetržený vodovod, koledníci, čarodějnický sabat, mladý jmenovec a hlučné stroje.

Velikonoce letos připadly na víkend těsně před pálením čarodějnic a prvním květnem. Po dva víkendy se tedy v Radkyni děly méně obvyklé věci.

Velikonoční svátky začaly tím, že nešťastný stavebník, trápící se s opravou polozbořené hospody, přivezl na staveniště bagr. Jen co se bagr pustil do práce, podařilo se přetrhnout hlavní vodovodní řad. Jestli se všechny paní a dívky ve vsi namíchly stejně jako moje žena, když z vodovodu začalo vytékat nejdřív červené bahno a po chvíli vůbec nic, bylo ve všech staveních asi poměrně dusno. Vodovod byl celkem rychle opraven, ale výpadek bude mít obvyklé následky – kotle, ohřívače, splachovače a další domácí nádržky se určitě zanesly červenicí a bude je třeba vyčistit. U nás se zadřel drobným pískem vodovodní kohoutek, nejde s ním otočit a budu ho muset vyměnit. Taky splachovač se zanesl bahnem, takže zvon přestal těsnit. Čili práce navíc.

Velikonoční neděle byla poklidná až do té doby, kdy se na protějším kopci rozběhla cirkulárka. Tedy já chápu, že v týdnu je málo času a lidi chodí do práce, tak si dříví na topení potřebují připravit ve svém volném čase. Ale spustit ten do mozku se zarývající kravál v neděli a navíc tu Velikonoční a v pravé poledne, to tedy chce pořádnou dávku bezohlednosti. Raději jsem popadl kolo a prchnul ze vsi trochu potýrat úřednické svaly oslabené vysedáváním před obrazovkou počítače. Můj táta a moje paní ale hluk okružní pily museli nějak vydržet. Trvalo to prý celé odpoledne.

Svou dvoukolku Segway jsem odvezl do Prahy, abych na ní denně dojížděl do kanceláře, protože to v hustém pražském provozu je rychlejší než autem – a taky je to podstatně levnější. Na Novopacku už se napříště hodlám pohybovat hlavně na kole. Na kolo jsem letos sedl vůbec poprvé. První cyklistický výlet mne zavedl na Kumburk, na Klepandu, do Radimi, Lužan, Lázní Bělohradu a na Byšičky. Když jsem se údolím vedle Uhlířů vrátil k radkyňské cihelně, tachometr na kole ukazoval skoro 50 ujetých kilometrů, zadek jsem měl dočista rozmlácený od tvrdého sedla a nohy mě už moc neposlouchaly. Vyjel jsem tak třetinu stoupání od cihelny do vsi, ale pak už jsem musel kolo tlačit. Chlapi, kterým nic ve vsi neunikne, si ze mě později dělali legraci: "vždyť přece máš elektrické kolo, tak jak to, že ho do kopce tlačíš?". Jenže motor v elektrifikovaném kole šlapání jen pomáhá; bez šlapání to nejde a samotný motor kolo i s jezdcem neutáhne. Naštěstí po mém návratu byla cirkulárka už vypnutá. Večer jsem znaven padnul do postele a barvení vajíček zůstalo na mé paní.

V pondělí jsme vstali časně, protože natěšení koledníci brousili po vsi už před osmou hodinou. Letos jich přišlo hodně a po vajíčkách jak opravdových, tak čokoládových i po nabarvených šutrech se tentokrát k naší radosti jen zaprášilo. Potěšilo nás, že po záplavě malých koledníků dorazila i parta dospělých kluků včetně osadního starosty a místostarosty. Ještě před pár lety chodila na velikonočního panáka generace jejich otců; ti však již štafetu předali generaci nastupující. Kluci s námi pohovořili, dali si obvyklou skleničku, pochválili kvalitu šestkrát destilované lihoviny z Plzně-Božkova ('Utrolig vodka! Hvordan lager du denne?' … 'Korn er vårt, vann er vårt. Og etter destillerer vi.' … 'Og så da?' … 'Etter destillerer vi.' … atd. celkem 6x) a vyměnili si s námi pár zdvořilostí. Tohle mi vždy udělá radost a je dobře, že se velikonoční zvyky dodržují. Leckde na velikonoční obyčeje už totiž dočista zapomněli. Domů jsme odjížděli v dobré náladě.

Příští víkend nás opět přivítal proud červeného bahna z vodovodu. Některým se nelíbí, že se neustále zasazuji za vybudování nového vodovodu a jeho připojení na vodu z města, placenou. Ale řekněte upřímně: chce se vám pít vodu s rozpuštěnou červenicí? Mně tedy ne, je mi líto.

Pálení čarodějnic letos připadlo na sobotu. Byl ohlášen bohatý program s názvem "Zrádkyně z Radkyně". Vše začalo stavbou májky na náměstí, doprovázenou rejem všelikých čarodějnic s klobouky a la Harry Potter. Čarodějnice byly velice malebné. Po vztyčení letos mimořádně povedené májky se ctěná společnost přesunula před hasičárnu a vypuklo opékání buřtů a rohlíků na menším ohništi hned vedle větší hranice s připravenou bosorkou, jejíž upálení se plánovalo na čas po setmění. Vypuklo též pití piva. Letos osadní výbor připravil sud piva Svijanského (příští rok možná bude sud vína Amontilladského) a zbrusu nové chladicí zařízení. Pivo podstatně méně pěnilo, ale především bylo díky vhodnější teplotě daleko chutnější než v letech minulých. S obsahem sudu to šlo rychle s kopce.

Jakmile byly buřty a rohlíky dojedeny, zaplála hranice s divoženkou, viz poněkud nepovedené foto mým telefonem. Hranice plápolala, děti se odebraly do pelechů a lidé začali nad skleničkou probírat vesnický život. Účast obyvatel zdaleka nebyla stoprocentní, mnozí se nedostavili, ale i tak byla účast slušná – a aspoň bylo víc piva na hlavu.

Dozvěděl jsem se od souseda Ládi, místního zemědělce a chovatele krav, že po mně pojmenoval nového šedivého býčka, který se narodil začátkem dubna. Cítím se jeho volbou tohoto jména velice poctěn. {Hned následující den jsem si šel jmenovce vyfotit. Protože ale hospodář ani nikdo jiný z rodiny nebyl nikde k vidění, fotil jsem šedivého býčka jen z uctivé vzdálenosti. Tak teď jsou ve vsi dva Richardi, oba šedí, ale jeden podstatně mladší a bujnější. Do života tomu mladšímu přeji mnoho šťavnaté travičky a veselý život na radkyňských pastvinách. Přál bych mu i dlouhý život, ale znáte to: na ten asi nedojde.}

Při jedné z diskusí jsme probírali i téma černých skládek v okolí vsi a překvapilo mne, že hodně lidí ze vsi je přesvědčeno, že za rozbité krámy poházené po okolí mohou především Pražáci. Já si myslím, že podíl slušných lidí a nevychovaných hlupáků je v lidské populaci rozdělen zhruba rovnoměrně a bezohlednost k přírodě neprojevují Pražáci nijak významně víc než lidé z vesnic. Pražáci jsou ve svém městě tlačeni ke třídění odpadu a ke slušnému chování k přírodě. Navíc jezdí ven z města za přírodou, lesem, vodou a odpočinkem a nechtějí si místo své rekreace zasvinit. Takže nevěřím, že největší znečišťovatelé přírody se rekrutují právě z Pražáků – i když jistě se najdou i mezi nimi.

Podívejte se třeba tady na fotografie černé skládky dole u cihelny pod loukou, které se říká "Stráňka". Myslíte si, že ten bezohledný imbecil, který sem ty rozbité krámy naházel, je přivezl až z Prahy? Mně se to tedy nezdá. Myslím si, že to byl prostě někdo, kdo jenom není dost chytrý na to, aby odpad dovezl do sběrného dvora o 3 kilometry dál, kde by mu ho vzali zadarmo.

Oslava přicházejícího máje se protáhla do časných ranních hodin, dokud se nevypilo vše, co teklo. Sami jsme šli spát kolem jedné hodiny. V neděli byla ves nebývale tichá a vylidněná; skutečná nedělní pohoda. Všichni spali, ticho jako v kostele, ideální na poklidné klimbání u kávičky na slunci po probdělé noci. Ovšem jen do toho okamžiku, kdy soused vytáhl hlučný motorový křovinořez a od 11 hodin dopoledne až do našeho odjezdu ho nevypnul. Co myslíte – neměli bychom se ozbrojit a utkat se s původci hluku, abychom příště uchránili ticho a klidný odpočinek alespoň v neděli?

Autor: