Z města do světa

Novopacká komunální volební nezměna, relaxace a lov ambientních zvuků v metropoli nad Sekvanou.

(Obnovený a mírně přepsaný článek, který se ztratil po havárii serveru dne 16.12.2010.)

Tak máme komunální a senátní volby za sebou. Výsledky jistě znáte, třeba z článku v Nových novinách. Na stránkách Jičínského deníku se o své spokojenosti s výsledkem voleb můžete vyjádřit formou hlasování v anketě. Složení radnice se po volbách příliš nezměnilo a další rozvoj města bude s vysokou pravděpodobností pokračovat v dobře vyjetých kolejích.

Osobně si myslím, že volby dopadly v zásadě dobře. Sice bych býval ocenil, kdyby více hlasů dostala místní ODS, aby složení zastupitelstva mohlo účinněji tlumit ambice Sportovců investovat především do sportu a teprve pak do všeho ostatního. Ale člověk nesmí chtít všechno; nakonec volební program Sportovců až na ty pravopisné chyby a všelijaké bazény zas tak špatný není. A možná jim ho pomůže plnit i radkyňská solární elektrárna; tedy pokud bude postavena.

Rozdíl mezi tím, jak se volilo v Nové Pace jako celku ve srovnání s Radkyní a Přibyslaví je poměrně značný. V Nové Pace se k volbám dostavilo 53,11% voličů, zatímco v Radkyni a Přibyslavi (okrsek 13) jich bylo příkladných 73,42%. To je bezkonkurenčně nejvyšší volební účast ze všech volebních okrsků. V Nové Pace zvítězila s přehledem pravicová sdružení; mohou tak vytvořit koalici stejného zaměření a prosazovat své cíle ve všech hlasováních zcela hladce. Kdyby byl výsledek novopackých voleb stejný jako v našem okrsku 13, bylo by to se sestavováním koalice horší. Radkyňští a Přibyslavští, zdá se, tíhnou více doleva a zajímá je více současnost, než budoucnost.

Víc k tomu celkem není moc co říci. Máme nového starostu. Snad si mezi sportováním najde chvilku i na úřadování. Bude to těžké. Doufám, že se při svých dálkových bězích občas proběhne i Přibyslaví a Radkyní po místních komunikacích. Může to vzít od Mariuse Pedersena hrbolatou silnicí s ledabyle zaplácanými výtluky nahoru na Přibyslav a pak Přibyslaví dolů a nahoru, aby si tu senzační vozovku s novými pangejty od města dostatečně užil. Náplasti na rozbitá kolena, případně obvaz na podvrtnutý kotník mu přibyslavští jistě poskytnou zdarma. Na závěr by mohl oběhnout Radkyni naší Okružní ulicí a přitom si prohlédnout naši kapličku a školu; musí ale přiběhnout brzy, než nám škola zplesniví a kaplička spadne. Rádi mu pak podáme na občerstvení sklenici zdravé vody z našeho senzačního vodovodu.

Složení osadního výboru v Radkyni se též změnilo jen mírně; jména jsou známá a osvědčená. Najdete je v sekci Obecní vývěska. Je to pro ves volba dobrá, kluci jsou obětaví, už leccos zařídili a dokázali zorganizovat a je dobrá naděje, že v tom budou zdárně pokračovat. Pro mne samotného to pouze znamená, že po další čtyři roky Radkyně programově nebude mít zájem o využití tohoto webového serveru. Tvorba veškerých příspěvků tedy nadále zůstane výhradně na mých bedrech. Nestěžuji si, jen to konstatuji. Dokud budete články číst, budu psát rád i sám. "Mě to baví", jak říkával v jedné hře Divadla Járy Cimrmana pan Jaroslav Vozáb, když se jej ptali, jaké to je být uhlobaronem.

A teď pojďme na chvíli poněkud odbočit od Radkyně trochu dále.

Minulý týden jsme s MP (milostivou paní) místo obvyklé Radkyně navštívili metropoli nad Sekvanou (jak Paříž nazývá Josef Váchal). MP se těšila na soubornou výstavu génia impresionismu, malíře Claude Moneta, na kterou jsme si koupili lístky přes internet už z domova. Já sám na impresionisty moc nejsem, mám raději surrealismus a soudobé moderní umění a býval bych šel raději na výstavu Fiac ve stejném paláci, ale znalost významných klasických umělců jaksi patří k obecnému vzdělání, tak jsem se nechal zlákat. Výstava byla grandiózní a zakoupení lístku předem se ukázalo jako prozíravost, jelikož jsme nemuseli stát příšerně dlouhou frontu. Mé emoce z obrazů byly na rozdíl od MP spíše jen vlažné, ale jeden obraz japonského mostu pro pěší se mi líbil opravdu hodně. Jsem však rád, že jsem měl šanci vidět tak obsáhlou výstavu zakladatele významného malířského směru.

Otestujte své znalosti, kdyby se vás náhodou zeptal herec Jiří Krampol do svého pořadu: víte, jaký je rozdíl mezi sionismem, impresionismem a expresionismem?

Zbytek času jsme se jen tak poflakovali po městě s jeho neopakovatelnou atmosférou. Vypnul jsem mozek, nechal se vláčet ulicemi, dokonce chvílemi i po obchodech. Jenže na nás tlustoprdy v obchodech s ošacením v Paříži nic neprodávají, tak jsem měl o problém míň. Tu a tam jsme si s MP dali skleničku, večer jsme posedávali po hospodách pod širým nebem (a pod teplomety), dobře jedli a pili, očumovali kolemjdoucí Pařížany a pouliční ruch. Čas příjemně plynul.

Pár fragmentů našich pařížských pozorování:

• Běžný mladý Francouz řeší tři každodenní problémy
  1. Jak se dnes ohákne
  2. Jak se dnes nadlábne
  3. Jak se dnes rozšoupne

Úsilí vynaložené na tyto tři důležité skutečnosti zabere většinu dne a na další činnosti mnoho času nezbude. Toto pozorování formuloval už před mnoha lety můj oblíbený francouzský spisovatel Boris Vian a zdá se, že to platí dodnes. Posuďte sami z některých pozorování na následujících řádcích.

• Po ulicích chodí jen samé štíhlé holky, krásné, až se srdce zastavuje. Jsou bílé, snědé i úplně tmavé, všechny slušivě oblečené, většinou nijak zvlášť draze. Nějak se prostě umí oháknout, asi se s tím už rodí. Kdyby si na sebe vzaly pytel od brambor, slušel by jim taky.
• Pokud je děvče jen trochu při těle, není to Francouzka, je to nejspíš Američanka. Ani Rusky nejsou zdaleka tak tlusté, ovšem okamžitě je rozeznáte i na sto metrů i v davu. Nevím přesně jak, ale prostě je poznáte. Jsou jich tam tisíce a jsou bohatší než Francouzky.
• Všichni, a hlavně ženy, neustále hulí, i na ulici. Je to tím, že ve Francii se už na veřejných místech nikde nesmí kouřit, tak si to lidé užívají venku. Hospody jsou víceméně prázdné, ale všechny předzahrádky k prasknutí naplněné pochlastávajícími a hulícími Francouzi. Pohled na dámu kouřící na ulici je však pro našince dnes již poněkud nezvyklý.
• Číšníci s vámi zacházejí jako s nejlepším kamarádem, i když na ně nemluvíte francouzsky. Navíc anglosasy moc nemusí a nazývají je "bifteky", ti je naopak častují výrazem "žabožrouti". Přestože na číšníky mluvíte anglicky, jsou celou dobu milí. Když opouštíte nálevnu, seběhne se její veškerý personál, aby se s vámi srdečně rozloučil.
• Všichni se pořád usmívají a vypadají, že mají dobrou náladu. Všichni voní čistotou, nikdo není cítit potem. Ani odpoledne a v podvečer v metru. Asi nenosí nic z umělých vláken, po jejichž oblečení už za pár minut smrdí i čerstvě vyšampónovaný metrosexuál.
• Polední pauza začíná zhruba v 11 hodin, jde se jíst tak do tří hodin odpoledne - no a pak už to ani nestojí za to příliš se zdržovat v práci, tak se Pařížané jdou domů převléknout a vyrazí se veselit s přáteli. Když je práce štve opravdu hodně a je pěkné počasí, jdou stávkovat.
• Pařížské taxíky sestávají z drtivé většiny z českých Škodovek a japonských hybridních Toyot Priusů.
• Velké vozy typu SUV, Range Rovery a Land Cruisery řídí zpravidla drobná a útlá brunetka. Blondýnky se v Paříži vyskytují v mnohem menším počtu.
• Ve městě jezdí naprosto neuvěřitelné množství malinkých vozítek Smart pro jednu, maximálně jednu a půl osoby. To auto vypadá, že by se dalo strčit do kapsy. Zpravidla parkuje kolmo k chodníku a zabere stejné místo jako běžný vůz parkující podélně. Nikde jinde jsme tolik Smartů pohromadě neviděli - snad v Itálii, kde jich jezdí taky dost.
  
• Ve městě jezdí spousta Peugeotů, Toyot, Lexusů, BMW, VW, Audi a Citroënů, ale naopak skoro žádný Nissan nebo Fiat a dokonce se nám zdálo, že ani domácích Renaultů není nijak mnoho.
• Pařížané zhusta používají k dopravě motocyklů. Velice častým typem je pro našince neobvyklá motorka se dvěma koly vepředu a jedním vzadu. Vehikl asi lépe drží rovnováhu v hustém městském provozu.
• Město je čisté, tedy alespoň jeho centrum. Případné bílé ponožky (pokud je nosíte) budou po celodenním chození po ulicích bezpečně bílé i večer.
• Jakmile se s městem seznámíte - a stačí jen málo - tak zjistíte, že jeho architektura a atmosféra ulic je neopakovatelná. Tohle město poznáte, i kdyby vás tam po letech vysadili se zavázanýma očima.

Rád bych vám atmosféru města trochu přiblížil. Obrázkové galerie dnes má na webu každý. Proto jsem pro vás připravil galerii městských zvuků, takovou nabízí málokdo. Doufám, že vás pobaví stejně tak, jak mě bavilo krátké vzorky zvuků nasnímat a sestříhat. (Budete potřebovat reproduktory nebo alespoň sluchátka připojená k počítači. Chcete-li zvuk přehrát, klikněte na černý trojúhelníček úplně vlevo na liště přehrávače.)

Všude dobře, někdy fakt hodně dobře, jako tentokrát v Paříži. Doma je dobře taky, jen nevím, jestli opravdu nejlépe, ale říkají, že ano. Nakonec si to můžete vyzkoušet sami. Příště se ale zase - rádi - vrátíme do Radkyně.

Autor: Richard Kubát Vydáno: 28.10.2010 12:00 Přečteno: 27304x Hodnocení: 94% (hodnoceno 8x)

Vaše hodnocení: 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

Formát pro tisk