Vymítání démonů
Filipojakubská veselice u hasičárny, útok na životní prostředí, jak utrácet a nezadlužit se.
V pátek 30.4. se v Radkyni odehrávala oslava příchodu jara a Valpuržina noc s vymítáním démonů na obvyklém místě před hasičskou zbrojnicí. Hranice byla na novém a netradičním místě. Dětí natěšených na zapálení hranice se v její blízkosti rojil dostatek. Vesele řádily na louce i kolem ohníčku, na kterém si někteří účastníci slavnosti opékali donesené uzenky. Mnoho sousedů ze vsi se však ani do doby zapálení čarodějnického ohně bohužel nedostavilo. Přitom k dispozici dospělým návštěvníkům bylo místo čarodějnických kotlů plných vroucích žab a hadů spíše pivo, jemné likéry a další pochutiny. Kolem deváté hodiny večerní byla slavnostně zapálena hranice i s malou bosorkou. Ta ale moc čarodějnicky nevypadala; spíš to byla taková milá panenka, žádná bradavice, žádný zahnutý klofák, na hlavě slušivý denimový klobouček. V salónu šerednosti před usazením na hranici určitě nebyla. Tento rok byla hranice oproti předchozím letům malá, takže shořela dřív, než bys řekl "Eyjafjallajökull". Nikdo taky nevyhazoval do výše zapálená košťata. Večer byl ale vlahý, pivo chutné, společnost vybraná, konverzace živá. Několik vytrvalců vydrželo u hranice (no, spíš u pípy) až do časných ranních hodin.
Během večera se při společenské konverzaci zjistilo, že leckdo ze vsi tyto stránky navštěvuje. To mě samozřejmě potěšilo. Zaslechl jsem ale i některé negativní reakce; například že mé články jsou příliš dlouhé. Dobrá, zkusím je zkrátit a psát spíš častěji. Jenže třeba zápis z veřejné schůze osadního výboru nezkrátím, protože bych musel vypustit důležitá fakta. Tak se bude zkracovat, ale někdy to holt nevyjde. Jeden z kritiků mého psaní mi též říkal, že měl napsány dvě stránky reakce, ale nakonec mi je neposlal k publikování. To je ohromná škoda! Opakuji: jakákoli polemika týkající se vsi je na radkyňských stránkách vítána a bude zveřejňována. A rád pomůžu i s úpravou textu. Máte-li dojem, že něco ve zveřejněných článcích je nepravdivé, zkreslené, nebo prozrazuje neznalost souvislostí, dejte mi vědět. Dostanete prostor k vyjádření svých názorů bez jakékoli cenzury. Ať už v hlavě nosím co chci, patent na rozum nemám a mýlit se je lidské.
V pondělí 3.5. se opět vsí prohnala smršť traktorů vyvážejících cosi ze statku někam k Heřmanicím. Na rozflákaných příjezdových cestách do statku je řada hlubokých a nikdy nevysychajících bahnitých kaluží. Když kalužemi projede traktor, obalí se kola bahnem a bahno se roznáší po celé vesnici. Stačilo by přitom jen opravit ty příjezdové cesty ke statku. Slyšel jsem, že na tom statek není ekonomicky moc dobře. Jak to tak vypadá, je na tom statek opravdu špatně, protože nemá peníze ani na hadici, pomocí které by z nejhoršího omyl kola traktorů a valníků před tím, než vyjedou na veřejnou silnici. Blátivá stopa vede až na Přibyslav. Nikdo ze statku si ale nedělá hlavu s tím, že by to po sobě měl uklidit. Co si o tom myslí obyvatelé Radkyně, je statku ukradené. Schválně se zeptám na Dopravním odboru nebo na Odboru životního prostředí MÚ Nová Paka, jestli takové chování je přípustné z hlediska zákona. Domnívám se totiž, že není. Už jsem o tom psal v jednom z předchozích článků. Nádoba trpělivosti začíná pomalu přetékat. Vždyť ve vesnici přece žijí lidé a ta silnice je část jejich životního prostředí! Pokud po sobě statek opět neuklidí, bude třeba s tím už něco udělat.
A nakonec jedna úvaha. Všichni jsme zděšeni tím, jak
to v současnosti vypadá s Řeckem, jehož dluhy sráží na kolena celou Evropskou unii. Ani není divu. Lidé tam chodili do důchodu v 53 letech věku, měli nárok
na 13. a 14. důchody. Dostávali příplatky třeba za to, že přišli včas do práce.
Často byli zaměstnáni, ale kvůli nedostatku vhodných prostor do zaměstnání vůbec
nedocházeli. Navíc zaměstnání bylo často se státní definitivou. Ve státním
sektoru se vyplácely prémie před Vánocemi, Velikonocemi a dovolenou. To se
státní kasa vyprazdňuje velmi rychle. Teď se na ulicích demonstruje, protože tyhle
výhody už není z čeho platit.
U nás doma se to ale stát nemůže. Z reklamních tabulí se na
nás před volbami zubí politici a sypou úžasné sliby: bezplatné zdravotnictví,
třinácté důchody, zubař zadarmo, zvýšení mateřského příspěvku a další dárky
občanům. Státní rozpočet to prý ale nezatíží a stát se nebude zadlužovat,
slyšíme od politiků. Možná si říkáte: "To je skvělá zpráva, výborné
řešení, tohoto politika či tuto stranu budu volit."
Pokud si to myslíte, doporučuji vám udělat malý pokus a na
praktickém příkladě si vyzkoušet metodu, jak utrácet a přitom se nezadlužit. Nejdřív
si půjčete peníze. Pak kupte partnerce za vypůjčené peníze kožich a pozorujte,
jestli vám dluhy stouply, nebo ne. Šikovná a přemýšlivá partnerka vám ještě
před nákupem poradí, že je třeba koupit kožich, který stál před začátkem
jarních výprodejů třicet tisíc, ale teď stojí jen polovinu. Tak ihned ušetříte
patnáct tisíc. A těmi uspořenými patnácti tisíci se kožich zaplatí.
Kožich je tedy zadarmo. Čím víc kožichů nakoupíte, tím víc
ušetříte. Zkuste si to, politici to mají vyzkoušené a prý to funguje! Tato
metoda se dá aplikovat i na státní finance a sestavit s její pomocí pěkný
nezadlužený rozpočet už dnes. Natož po vítězství ve volbách.
Pokud vám pokus nevyjde, zamyslete se nad tím, co zanecháte
svým dětem, zvolíte-li politika, který vám naslibuje všechno
zadarmo. Všechno to, co dostanete takzvaně zadarmo, si totiž budete muset sami zaplatit
z daní. Podle mne je důvěryhodnější ten politik, který vám nabídne jen "krev, pot
a slzy" jako kdysi Winston Churchill.
Situace je totiž vážná, vzpomeňte
na Řecko.
(V článku jsou volně použity výňatky z glosy pana
Karla Steigerwalda.)
Autor:  Richard KubátVydáno: 5.5.2010 20:00 Přečteno: 37393x Hodnocení: 82% (hodnoceno 6x) |
Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk
Komentáře
R. U.