Zatracená nadílka!

Sloní chřipka, zimní rekreační stereotypy, solární podnikání a politika.

Trochu jsem se s články pro radkyňský web odmlčel a věrným čtenářům se omlouvám. Bylo to ale tím, že po návratu z konference v Itálii mne skolila chřipka. Vrátil jsem se v pátek 15.1. odpoledne právě včas na odjezd do Radkyně. V sobotu jsem ještě stačil většinu dne lyžovat ve Vítkovicích, v neděli při odhazování sněhu ze střechy mi ale začalo být nějak divně a po návratu domů jsem ulehl s horečkou.

Rozhodně jsem nebyl sám. Stejnou chorobu si domů do svých zemí přivezla z Říma téměř polovina účastníků evropského setkání firmy, s níž spolupracuji. Nejdřív jsem si myslel, že to vypotím, ale nápor horeček nepolevoval, tak jsem se ve čtvrtek vybelhal k doktorce. Moje paní doktorka nezkoumala, zda šlo o chřipku prasečí, ptačí či nějakou jinou. Proti té obyčejné se necháváme se ženou každý rok očkovat, takže ta "normální" to asi nebyla. Ale podle toho, jak mi bylo blbě, to musela být chřipka minimálně sloní nebo hroší. Chtěl jsem se vyhnout požívání antibiotik, protože jak známo antibiotika nikomu na zdraví příliš nepřidají, ale paní doktorka byla nekompromisní: Amoksiklav dvakrát denně, mazejte do postele a hodně pít! Nakonec jsem v posteli musel zůstat celkem 10 dní a jen jsme si se Španěli, Němci, Holanďany, Poláky, Angličany a Rusy vyměňovali textové zprávy o tom, jaká komu předepsali antibiotika. Ten Amoksiklav jsem tedy bral jako jediný, ale zdá se, že nakonec pomohl bez vedlejších příznaků.

Když jsem se z toho vybabral, odjel jsem do Radkyně s rozhodnutím odpočívat, nabírat sílu a nechat se v rámci rekonvalescence zahřívat kočkami. Lyžování jsem raději odložil na další víkend, aby se choroba nevrátila. Jenže sněhová nadílka je letos tak vydatná, že jsme nakonec celý víkend odhazovali sníh od domu a ze střechy, takže to nakonec byla asi větší námaha, než kdybych jel lyžovat.

Naše návštěvy v Radkyni se v letošním roce staly kvůli záplavě sněhu poněkud stereotypní záležitostí. Obvykle probíhají takto: příjezd, odházení sněhu pro auto, topení, krmení koček, topení, rozmrazování vodovodu, topení, topení, spánek, topení, krmení koček, odklízení sněhu, topení, odklízení sněhu, nošení uhlí a dřeva, topení, krmení koček, spánek, topení, krmení koček, odklízení sněhu, nošení uhlí a dřeva, vypouštění vody, úklid chalupy a čištění kamen, závěrečné nakrmení koček a odjezd domů. Pouze dvakrát v tom ještě byla - naštěstí - i chvilka pro lyžování. Moc zábavné mi to tedy zatím nepřipadá; je to poněkud monotónní a místo rekreace to jsou spíš galeje. Kdyby nebylo koček a lyžování, asi bychom zůstali doma: venku se skoro nic nedá dělat a živou duši ve vsi téměř nepotkáte.

Jakmile nastane krutá zima, život ve vsi se z pohledu externího pozorovatele dočista zastaví. Tu a tam projede nějaké auto, ale lidé víceméně nevystrčí nos z vyhřátého domu a tak se ani nedozvíte, co je nového. Minulý víkend jsem čirou náhodou zaslechl, že jeden z našich sousedů v Radkyni má záměr vybudovat v blízkosti obce fotovoltaickou elektrárnu. To je zajímavé téma a zaslouží si alespoň zjednodušenou a laickou úvahu.

Investice do slunečních elektráren jsou podporovány státní "zelenou" politikou, výkupní cena sluneční elektřiny je garantována na dobu 20 let a stát ji může snižovat jen o 5% ročně. Od doby přijetí zákona o výkupu elektřiny však zlevnily solární panely odhadem tak o 30-40%, takže výroba zelené" elektřiny je pro podnikatele zajímavou investiční příležitostí a o její návratnost se nebojí. Uvědomuje si to i novopacká radnice: Rada města Nová Paka přijala na svém 94. jednání dne 25.1.2010 rozhodnutí o povolení výstavby fotovoltaické výrobny elektrické energie v rámci budoucího areálu firmy ENIKA v průmyslové zóně Vlkov. Rozhodnutí radnice o tom, jak zhodnotit peníze města, je populární investiční úvahou; obecně jsou takové investice pokládány za velmi výnosné.

Jenže státní podpora "zelené" energii a dotovaná výkupní cena elektřiny ze slunečních elektráren mají za následek postupné zvyšování cen veškeré elektřiny pro všechny odběratele každý rok tak o cca 10%. To se lidem v dnešní těžké době určitě moc nelíbí. Docela jistě toho využije politická levice, protože boj proti jakémukoli zdražování patří do arzenálu jejích populistických kroků. Na tuto návnadu voliči rádi, ochotně a bez rozmyslu skáčou a tím zajišťují levici potřebnou popularitu. Dá se asi předpokládat, že levice bude ve svých volebních programech a následně v Parlamentu silně tlačit na to, aby došlo k omezení dotací a zmrazení či alespoň snížení růstu cen energie. Pravicové strany jsou proti všelijakým dotacím, pobídkám a úlevám již drahnou dobu a tak se domnívám, že ani pravá strana politického spektra nebude proti snížení výkupních cen příliš protestovat. Zeleným tato situace asi poměrně značně zavaří - výroba "zelené energie" se pod tímto tlakem v očích veřejnosti plíživě stane podnikáním s puncem nemorálnosti. Čísla a další fakta najdete třeba zde nebo zde. A ještě ke všemu tohle nebo tohle. Kartami ale může zásadním způsobem zamíchat ředitel ČEZu, protože ten si spolu s pár dalšími magnáty hraje s našimi politiky jako s loutkovými pimprlaty na provázku.

Pokud bych se sám jako podnikatel dnes rozmýšlel o tom, zda investovat do výstavby sluneční elektrárny, sledoval bych volební preference politických stran a dobře bych zvažoval při výpočtu návratnosti této investice i tu úplně nejhorší variantu snížení výkupních cen, kterou mohou poslanci schválit. Jsem přesvědčen, že to dlouho nebude trvat a výkupní ceny "zelené" elektřiny se zákonem dramaticky sníží, aby se poslanci mohli bít v prsa před svými voliči a chlubit se, kolik peněz jim ušetřili.

Voliči možná ocení, že ušetří pár stovek, ale uniknou jim přitom důležitá fakta. Ti vyvolení z nás, kteří o dotacích na elektřinu věděli s dostatečným předstihem a investovali včas, již totiž mají svoje v kapse. A nejde o stokoruny, ale o miliardy. Není totiž jednodušší způsob, jak vykrást státní rozpočet, než zakotvit krádež v zákoně. Na tuto úvahu mne přivedl článek mého oblíbeného novináře Erica Besta, který volně parafrázuji: "Podmínky výkupu elektřiny ze slunečních elektráren jsou u nás víc než velkorysé. Bylo to tak naplánováno a ti, kteří stáli u zrodu tohoto zákona, si zajistili ohromné příjmy ještě před tím, než jeho následky pronikly do obecného povědomí veřejnosti. Teď vzniká tlak na zpřísnění podmínek, ale nebude to se zpětnou platností. Ti, kteří investovali včas, mají 20 let na to, aby bezpečně kasírovali. Ti, kteří mají dobré známosti v politice, mohou vydělat tím, že včas prodají své rozdělané projekty ČEZu. Ten za projekty rád přizná dobrou cenu, protože je potřebuje: stát se zavázal plnit evropské požadavky na alternativní zdroje energie. Ale všechno to nakonec zaplatí daňoví poplatníci - tedy vy a já."

Jinými slovy cokoli se nyní stane s výkupními cenami energie vyrobené ze slunečného záření, už není pro velké hráče důležité. Ovšem ti, kteří právě s investicemi do sluneční energie začínají, by se měli mít na pozoru, aby návratnost jejich investice nebyla větší než 20 let. O to přece žádný podnikatel nestojí. Co si o tom myslíte vy, milí čtenáři?

Až nastane jaro, rychle v euforii ze zvyšování teplot zapomeneme na to, jak byla naše víska drcena nápory sněhu. Proto přidávám pár fotografií, které jsme v Radkyni udělali se ženou mezi odklízením sněhu a krmením koček, abychom si letošní sněhovou nadílku mohli připomenout třeba za horkého letního večera. Ten jistě někdy přijde, i když to tak zatím moc nevypadá.

(klikněte na libovolný obrázek, zvětší se ...)

Klidně by si ten sníh mohli od nás odvézt to Vancouveru; prý ho tam na zimní olympiádu nějak není dost a musí jej tam navážet kamióny a vrtulníky. Měli by si na to najmout Kateřinu Neumannovou, ta s transporty sněhu má zkušeností dost a jistě by Kanaďanům dokázala dobře a hlavně levně poradit.

Autor: