Štuk a odpad

Zánik lomu, ping-pong s maltou, začátek Adventu ve vsi

V Deníku Jičínska jsem si přečetl zprávu, že novopacká radnice rekultivuje skládku ve Staré Pace a chystá se komunální odpad vozit jinam. Lokalitu, kterou k tomu chce využít, nabídl radnici její majitel. Jde o pískovcový lom mezi Valdovem a Hřídelcem, který je v současné době zarostlý náletovými dřevinami. Majitel podle článku stromy vykácí a pozemek oplotí. Radnice sem bude vyvážet odpad a platit podle jeho objemu.

Při čtení téhle zprávy jsem si vzpomněl na naše začátky v Radkyni. Můj táta chalupu koupil v roce 1979 a byla to roubenka postavená začátkem 20. století. Vevnitř byla vlhká, stavba neměla základy, okna se vlhkem kroutila, podlaha byla z prken položených na udusané hlíně, vodovodní výlevka byla jen v předsíni. Bylo jen otázkou času, kdy se táta rozhodne pustit do přestavby. Já šel v roce 1979 na rok na vojnu; když jsem se vrátil, začali jsme po kouscích přestavovat. Bez přátelských a ochotných sousedů ve vsi by se nám to nikdy nepodařilo, hodně jich nám pomáhalo jak radou, tak pomocnou rukou. Naše původní plány byly celkem skromné, ale jakmile jsme do stavby sáhli, bylo rozhodnuto: je to třeba postupně přestavět celé. Trámy byly úplně prožrané červotočem, takže se stěny musely komplet zbourat. Peněz nezbývalo, tak se to vše dělalo postupně po kouscích. Nakonec se dům přestavěl celý včetně základů, ale roubení je dnes už jen falešné.

Sami jsme se učili různým stavebním pracím za pochodu. To víte, lidé pracující většinu života v kancelářích či škole moc velký fortel nemají. Otec byl motorem celého úsilí; sám se učil pracovat s různým nářadím a nástroji. Já se učil běhat s kolečky plnými hlíny nebo malty sem a tam, moje máma a moje paní se staraly o hladové krky pracovníků. Musela být legrace sledovat, jak se věci pomalinku učíme. Chlapi se třeba mohli potrhat smíchy, když heverem začali ráno zdvíhat střechu, aby mohli vybourat dolní stěny chalupy a mne se ženou v ložnici na půdě teprve probudily strašlivé zvuky a pohyby celé chalupy. Vyletěli jsme ven jak střelení. Když byly stěny chalupy vybořeny, zametli jsme večer podlahu, na stůl dali vázičku s kytkou, přinesli televizi a večer ji za údivu kolemjdoucích sledovali ve zcela zařízené místnosti - jen beze stěn. Taky nezapomenu, jak jsem se později pokoušel nahazovat zeď omítkou a když mě při tom viděl profesionální zedník Fanda Vik, dostal takový záchvat smíchu, že si musel sednout. Jakmile ho záchvat smíchu přešel, říkal mi ještě se slzami v očích: "to není ping-pong, člověče!".

No, užili jsme si. Ale jak to souvisí s tím lomem nad Valdovem? Byla to jedna z lokalit, se kterými jsme se seznámili nejdříve. Původně zde prý byl lom na písek na nádobí, ale písek se zde již netěžil a lidé z širokého okolí do lomu jezdili přikrádat si materiál na štukovou omítku. V celém lomu byly díry po vyhrabaném písku, který lidé v pytlích vláčeli do svahu k silnici, aby je naložili do svých Škodovek. Žádný soukromý majitel tehdy ještě neměl nárok, ale pozemek byl oplocen a formálně někomu asi patřil. Nikoho to však moc nezajímalo; ostatně za komančů jsme z podstaty celého zřízení jaksi všichni vlastnili všechno, takže jaképak kradení a jakýpak majetek. My tam samozřejmě byli na radu sousedů pro písek - tak jako všichni ostatní před námi.

Na východním konci lokality bylo malé dešťové jezírko plné řas a skřehotajících žabiček. Bylo to vlastně docela romantické místo; začátkem 80. let ještě celkem čisté a nepříliš zarostlé dřevinami, protože zástup dobyvatelů písku mladé stromky stále protrhával. Jenže později, když se změnilo státní zřízení, přestal být o písek z lomu překvapivě zájem. Divil bych se, kdyby to bylo jen kvůli tomu, že lom získal zpět v restituci jeho původní majitel či jeho dědic. Asi už stavební materiály začaly být pohodlněji dostupné normální cestou, tedy nákupem ve stavebninách. Lom se pomalu začal stávat cílem těch, kteří se potřebovali zbavit nějakého odpadu a házeli do něj vše, co nepotřebovali. Jezírko zčernalo a začalo zapáchat. Jednou jsem tam dokonce viděl ležet celou mrtvou krávu. Romantika příchodem kapitalismu skončila. Dnes je to místo úplně zarostlé a prakticky neprostupné.

Nakládání s odpady musí dnes být lukrativní podnikání i u nás. Když se kvůli tomu mohli vraždit mafiáni v Americe, tak se v tom asi točí hodně peněz i v naší domovině. Zřejmě proto současný majitel lomu nabídl toto místo pro skládku. Určitě se zamýšlel nad tím, jak na lomu vydělat. Nejspíš pak došel k názoru, že už nemá smysl těžit jemňoučký písek, kterého je tam stále ještě dost minimálně na omítky stovek nově budovaných domů. Za skladování odpadů asi dostane víc peněz. Není čas na hrdinství, jak se říká.

Uvidíme, jak se skládka bude zamlouvat hřídeleckým, kteří budou skládku mít v dohledu a "dočichu". Pokud nebudou hlasitě protestovat, mám pro ně jeden návrh. Pískovcový lom je celkem malý. Až jej novopačtí zavezou celý, mohli by pokračovat v navážení odpadu do vyhaslé sopky Horka, bývalého štěrkového kamenolomu založeného v 19. století. Tady by se odpadu vešlo tedy mnohem víc; stačilo by zrušit tu přírodní památku a naplnit sopku i okolí - na přírodě dnes stejně nikomu moc nezáleží. To by byl dobrý kšeft, nemyslíte?

Ve vsi se v neděli shromáždila početná skupina sousedů, aby ještě před Adventem vztyčila tradiční vánoční stromeček a ozdobila jej světly. Je zajímavé sledovat, jak jinak tichá a prázdná vesnice ožije, jakmile se něco začne dít. Najednou se okolo brigádníků pracujících na stromečku vyrojila řada obyvatel vsi, chalupářů i návštěvníků - a kolem spousta dětí. Tedy přiznávám otevřeně, že v té záplavě dětí se již až na pár výjimek moc neorientuji. Krásné a stále ještě relativně teplé podzimní počasí přálo práci i vycházkám, dokonce chvílemi svítilo sluníčko, takže jsem mohl udělat krátký sestřih videozáznamu prací na stromku; klikněte na obrázek, video se spustí:

Když jsme v neděli večer odjížděli domů do Prahy, veřejné osvětlení už svítilo, ale stromeček, jehož světla jsou na osvětlení připojena, zůstaval zhasnutý. Asi se vloudila nějaká chybka; nejspíš proto, že stromeček se letos připojoval na zbrusu nové osvětlení vsi. Nicméně jsem si jist, že až přijedeme příště, bude už stromeček svítit se vší parádou. Už se na to těším.

Autor: