Budiž světlo!

Vlámská rychlost, nová světla ve vsi, smrt playboye na objížďce

Ve 34. týdnu jsem se rozhodnul, že budu pár dní pracovat v chalupě. Moje firma uváděla na trh nějaké nové výrobky, bylo třeba přeložit mnoho stránek z angličtiny a provést hodně úprav firemního webu. V chalupě se na tom pracuje líp, není tam takové vedro jako v Praze a moje produktivita obvykle stoupne. Tak jsme ve čtvrtek 20.8. ráno se ženou vyrazili.

Už jsme byli skoro v chalupě. Před Přibyslaví, hned vedle odbočky na Heřmanice, se náhle zjevila vedle cesty známá nesmyslná cedule s nápisem "Začátek měření rychlosti". "To je nějaká blbost", říkám si, "kdo by tu měřil?". Ale před mým autem se plouhal obrovitý náklaďák, tak nezbylo, než se plouhat za ním; vidět přes něj nebylo. Víte, ono po dobu rekonstrukce štikovské silnice bylo mezi pivovarem a cihelnou na celé cestě přes Přibyslav a Radkyni omezení rychlosti na 30 km/h, ale málokdo - no, co si budeme povídat - skoro nikdo toto omezení nedodržoval. Ani na tankodromu mezi třídírnou odpadu a hospodou na Přibyslavi. A ten náklaďák mi asi zachránil pár stovek z peněženky. Nejsem žádný pirát, snažím se jezdit slušně a ohleduplně, ale 30 km/h bych možná nejel ani já. Vůbec nevím, jestli můj automobil umí takhle pomalu jezdit. A Policie ČR stála u hospody a ručním radarem měřila rychlost automobilů přijíždějících od Nové Paky. Právě to odnášel starší holandský pár v malinkém autíčku, který byl přísným a vážně se tvářícím policejním činovníkem lustrován. V rodné vlámštině cestovatelů to ale asi nebylo. Nejspíš bych si vsadil i na to, že to nebylo ani anglicky. Přitom každý Holanďan anglicky umí. Ještě jsem ale v životě žádného Vláma bez obstojné znalosti angličtiny nepotkal a to jsem se najezdil do této malé země dost a dost.

Inu, silniční pravidla se musí dodržovat, o to nic, ale kdyby se Policie ČR zaměřila spíše na těžké náklaďáky, které projížděly touto silnicí i přes značku omezení na váhu 7 tun, byly by to lépe vynaložené peníze a produktivní čas. Trýznit nebohého cizince, který se bojí, aby se mu automobil ve výmolech na tankodromu nerozpadl na kusy a přitom zapomene sledovat tachometr, mi přijde zhola zbytečné. A nevím bohužel ani o tom, že by některý ze silničních mastodontů odlamujících krajnici naší úzké silničky někdy dostal byť jen jediný haléř pokuty. To se to pak jezdí zkratkami, že?

Celý zbytek týdne včetně víkendu a ještě v pondělí následujícího týdne jsem prakticky nevstal od počítače, takže ani moc nevím, co se ve vsi dělo. Zápis z tohoto víkendu chybí, pokud byste ovšem nechtěli vidět výčet mých činností na počítači. Ten by vás ale určitě moc nebavil.

V jednom z minulých článků jsem se podivoval nad tím, že z Radkyně zmizelo veškeré veřejné osvětlení a ves se ponořila do černočerné tmy. Ale během 35. týdne se ve vesnici bez předchozího varování objevili montéři a nainstalovali lampy nové. Jen na některých místech, kde lampy byly dříve, se už znovu neobjevily. Zajímalo mne, kolik světel bylo celkem instalováno a kde vlastně jsou rozmístěny. Objel jsem ves a každou lampu nafilmoval s tím, že ze záběrů vyrobím "Krátký film o osvětlení" a umístím jej na YouTube pro své milé čtenáře, ale výsledný záznam je nudný jako noviny z minulého týdne. Tak jsem tuto myšlenku opustil a přináším p.t. čtenářům toliko seznam v současnosti funkčních světel (nevíte-li, komu patří které popisné číslo, nahlédněte do Katastru nemovitostí; nechci zde jednotlivé majitele nemovitostí vyjmenovávat):

Před bývalou kovárnou čp. 39
Na křižovatce s hlavní silnicí na spodním konci vsi před čp. 24
Na odbočce k seníku mezi čp. 25 a 26
Před bývalou hospodou čp. 27
Mezi bývalou hospodou čp. 27 a chalupou v rekonstrukci čp. 1
Pod otočkou autobusu
Mezi otočkou autobusu a koncem vsi směrem na Přibyslav - první
Mezi otočkou autobusu a koncem vsi směrem na Přibyslav - druhá
Mezi otočkou autobusu a koncem vsi směrem na Přibyslav - třetí
Na cestě od otočky směrem k rybníčku před čp. 2
V zatáčce před čp. 9, hned vedle odbočky k vodárně
Mezi čp. 10 a čp. 12
V louce nad čp. 12
U žlabu
Na "náměstí" pod kapličkou a nad čp. 18
V údolí mezi čp. 18 a čp. 19
Před školou

Celkem tedy 17 světel. Světlo nebylo obnoveno nad náměstím u čp. 28 a místo toho bylo jedno přidáno před školu. Dobrá, před školou či jinou veřejnou budovou světlo být má. Ale na straně vzdálenější od silnice procházející vesnicí, tedy na celém jejím severozápadním okraji, není zatím ani jedno světlo. Láďa Dresler zvaný Žabák mi ukazoval sloup na svém pozemku, na kterém je smotané lano pro budoucí lampu na jiném sloupu mezi čp. 3 a čp. 4. Jenže ten sloup je prohnilý jako čeští fotbaloví funkcionáři, tak by asi při prvním pokusu o umístění lampy padnul k zemi jako podťatý. Čili sloup není k dispozici a nebude tím pádem ani světlo. Následkem čehož si lidé žijící podél této cesty asi budou v noci lámat nohy a rozbíjet hlavy častěji, než je v kraji obvyklé. Chápu, že stavba sloupu jen kvůli osvětlení se oproti umístění na stávající sloupy všemocného ČEZu městu poněkud prodraží, ale kvůli tomu by přece neměly některé části vesnice být ošizeny o osvětlení, nebo ano? Světlo u žlabu je príma, ale dnes už tam nikdo nepere, ani nenabírá vodu na kafe. (Voda, kdysi tak dobrá na kávu a čaj, totiž obsahuje nebezpečné bakterie a pro pití se dnes již nehodí.) Takže by bylo lepší umístit světlo místo nad žlabem raději někde blíže silnici, kde lidé chodí.

Jestlipak ten projektant, který rozmístění lamp navrhoval, někdy naší vísku navštívil? Obávám se, že nikoli. Ne, já si jsem naprosto jist, že u nás nikdy nebyl. A že by se nás někdo zeptal, na kterých místech bychom ty lampy chtěli mít? To by si přece mohl myslet jen naprostý trouba! Nicméně nikdo z nás se asi o projekt osvětlení nezajímal, tak si za to, že některé lampy jsou jinde, než by se nám líbilo, částečně můžeme sami, nebo ne?

Silnice Štikov - Bělá již od konce 35. týdne otevřená a naše vesnice se okamžitě ztišila. Božský klid, ach, jaká úleva! Po zklidnění dopravy bude naše víska opět o trochu bezpečnější pro lidi i pro zvířata. Poslední obětí zvýšeného provozu na objížďce přes Přibyslav a Radkyni byl - asi; zatím to není jisté - sousedovic mourovatý kocour Mikeš. Obvykle k nám každý den zašel na kočičí krekry a trochu mléka, nebo se jen tak rozkošnicky povaloval u zadního vchodu naší chalupy a občas milostivě svolil, že jej smíme pohladit. Jenže v pátek večer jsme na příjezdové silnici do Radkyně viděli mrtvou kočku, která byla podezřele podobná Mikešovi. Bylo to až hodně blízko u hřbitova, vedle bývalé siláže, tak jsme si mysleli, že Mikeš by tak daleko nešel. Jenže pak se k nám Mikeš po celý víkend nedostavil na obvyklý kus žvance. Ptal jsem se u sousedů, ale ti jej také nikde nenašli. Obávám se tedy nejhoršího; tedy že jej potkal smrtící střet s lidským dopravním prostředkem jako mnoho koček před ním. Stejný osud též potkal našeho minulého černého kocoura jménem Generál Norman Schwarzkopf, člena rodiny, který u nás okolo chalupy žil 8 let. Své jméno dostal proto, že si v létě lízal srst a celé tělo měl po dobu léta od lízání zrzavě žíhané, jen hlavu (Kopf) měl úplně černou (schwarz), protože tu si sám olízat nemohl. Nakonec Normana taky přejelo auto, když pronásledoval nějakou kočičí krasavici přes silnici před koly jedoucího náklaďáku. Ona to stihla, on už ne. Pohřbila ho laskavá paní Záveská a jeho konzervy zdědily Záveských kočky.

Tak alespoň fotografická vzpomínka na Mikeše, místního bonvivána a playboye, který měl ve vsi mnoho potomků. Ale jestli je naživu a v pořádku a zase se v Radkyni setkáme, budu moc rád; říká se, že koho jednou pohřbili, přestože je živý, toho čeká dlouhý život.

Autor: