Kobercové bombardování Radkyně

Poprava starých sloupů, absence tarbíka, nová tvář vsi, krátká pouť krkonošská

Krize cloumá světem a my se letos se ženou rozhodli, že v rámci úspor místo dovolené v zahraničí budeme čtrnáct dní lenošit na chalupě v Radkyni. Budeme hlavně odpočívat, říkali jsme si; jo a taky hodně výletů uděláme, hlavně do Krkonoš. Dovolená je po své polovině a my bílíme chalupu, upravujeme zahradu, stavíme a natíráme kůlnu a tak. Mezitím dělám věci do práce, protože tu máme rychlý internet (a beze mne by se celá moje firma zhroutila, víte?). V tomto ohledu by bylo lepší, kdybych připojení neměl, alespoň bych si odpočinul od počítače. Na výletě jsme byli zatím jen dvakrát. Tohle že je dovolená?! Ale zvolili jsme si to tak sami ... tak nebudu brblat.

Minulý týden všemocný ČEZ odstraňoval staré dřevěné sloupy elektrického vedení. Tím skončila jedna dlouhá éra. Nostalgicky jsme hleděli na padlé staré sloupy mrtvě ležící v trávě. Ale byl nejvyšší čas. Některé sloupy by asi brzy spadly samy; byly už pěkně shnilé. Nové vedení je již taženo kabely, nicméně zůstalo z neznámého důvodu na sloupech. Vesnice je tak i po úpravách sešněrovaná dráty jako debrecínská pečeně provázky. Není to pěkné a v některých místech je to dočista hrozně šeredné. To by mě opravdu zajímalo, jak je možné, že v Přibyslavi mají všechny dráty v zemi a není tam vidět jediný sloup. Proč v Přibyslavi šly všechny dráty dát do země a v Radkyni ne? Asi jsme moc zlobili a odebírali málo elektřiny. Nebo že by v tom byl nějaký lidský faktor, co myslíte? Byl bych rád, kdyby mi to někdo zasvěcený ozřejmil. Z Radkyně též zmizelo veškeré veřejné osvětlení a nikdo mi zatím nedokázal sdělit, zda už je to navždy, nebo zda se veřejného osvětlení ještě někdy dočkáme, případně kdy se tak stane. Možná by stálo za to takové informace občas publikovat na místních nástěnkách; máme už dvě. Ale je vsi někdo, kdo informace má a byl by ochoten se o ně podělit s ostatními?

Prázdniny utíkají, mnozí lidé jsou na dovolené a ve vsi chcípnul pes. Přesto je tu nevídaný kravál, až neprázdninový. Dlouhé řady náklaďáků na silnici, svoz sena do statku, chalupářské činnosti jako sekání trávy, prořezávání keřů, tu a tam můj oblíbený elektrický hoblík, bagr u bývalé hospody. Do toho buď prší, nebo je dusivé vedro. Idyla se koná jen v nevýznamně krátkých intervalech. Oheň jsme zatím dělali jen jednou.

Jeden den jsme strávili v zoologické zahradě ve Dvoře Králové. Sice všechny kočky byly úžasně krásné a ladné, surikaty neuvěřitelně legrační a zvíře z pravěku - prase bradavičnaté - prapodivně ošklivé. Ale chyběl nám sněžný leopard, rysi a naše nejoblíbenější zvíře: tarbík. Místo tarbíka je v bývalém Nočním světě dnes jen výstava dinosaurů z umělé hmoty. Přestože dinosauři jsou mnohem větší, jsou jen chabou náhražkou za tarbíka, tuto malinkou písečnou myšku s podivuhodným ocáskem se štětičkou na konci.

Ještě doplnění jedné informace k minulému článku o historii hospody. Naposledy se podle starousedlíků v bývalé hospodě čepovalo pivo v roce 1938. Po válce už nikdo provoz neobnovil a v 60. letech dům začal chátrat, protože předchozí majitelé nenašli odvahu (nebo peníze) pustit se do oprav. Skoro padesátileté chátrání je na domě hodně vidět.

Nový majitel se ale do oprav domu pustil s vervou a optimismem. Posledním výsledkem jeho činnosti je naprosto nevídaný zásah do tváře vsi. Za uplynulých 30 let nikdo tak velký zásah do podoby vsi neudělal. V rámci kácení náletových křovin a stromů, bagrování jejich kořenů a celkového čištění pozemku totiž jeho pílí dočista zmizely keře před školou; do posledního. Je to nezvyklý pohled; obyvatelé již mnoho let neviděli před školou nic jiného než neprostupnou pámelníkovou houštinu obývanou ptáky, kočkami a jinými zvířaty. Podívejte se na fotky; pro oko radkyňana je to pohled bezesporu nezvyklý:

Sousední chalupářská zahrádka teď vedle rozoraného hospodského pozemku s hromadami vybagrovaných kořenů vypadá jako jediná zázrakem zachovalá oáza po kobercovém bombardování vesnice zuřivým nepřítelem. Ale to se jistě časem spraví. Nebude to asi hned, protože stavebníkovy priority jsou teď jinde. Před domem totiž má zaparkovanou tak velkou míchačku, jakou jsem ještě v životě neviděl. Okolo leží hromady šutráků a písku. Kultivace pozemku tedy určitě není na pořadu dne, ale jistě na ni jednou dojde a vznikne zahrada nebo sad, na kterém oko poutníkovo s radostí spočine.

V sobotu 8.8. jsme konečně za ranního kuropění vyrazili na výlet do Krkonoš. Naplánovali jsme si trasu kolem Pece pod Sněžkou a prohlídku nové rozhledny na Hnědém vrchu, která byla slavnostně otevřena 1.7.2009. Čtyřsedačková lanovka z Vlčího dolu v Peci vede až k úpatí rozhledny, takže pokud vyrazíte lanovkou jen na rozhlednu, mnoho kalorií nespálíte. Nová rozhledna je moderní a elegantní fešanda, podívejte se. Připojil jsem opět pár panoramatických fotek mým oblíbeným rybím okem. Je na nich krásně vidět Sněžka, Studniční hora i Černá hora a další profláknuté kopce.

Naše cesta vedla od rozhledny k Lyžařské boudě, pak po červené na Liščí horu, k Chalupě na rozcestí, pak na Výrovku a po zelené přes Richterovy boudy zpět do Pece. Není to dlouhý výlet, je to asi jen 12-13 kilometrů, ale vycházka je to pěkná. Můžeme ji doporučit i méně zdatným výletníkům.

Tak takhle utíká naše dovolená. V Pace se taky moc neděje, pouze fontána netryskala, pak jsem viděl montéry cosi štěrchat v jejím potrubí. Výsledkem je celková redukce výkonu fontány; pět trysek z celkem deseti má trochu vyšší dostřik než pět zbylých. Celkově ale již fontána ke koupání děti příliš neláká a to byl asi hlavní záměr. Štikovská silnice už má položený hladký povrch po celé délce opravovaného úseku, a přestože ještě schází patníky, svodidla, vodorovné značení, dopravní značky a další prvky, hodně řidičů již silnici používá. Správné to asi není, ale my v Radkyni to vítáme, protože každý, kdo projede údolím, neprojede naší vsí. Na náměstí v Pace se chystá pouť a pomalu se nedá na náměstí vkročit, neřku-li projet autem. To jsem zvědav, jestli mne někdo donutí se tam o víkendu jít podívat. Ale není nikdo, kdo by tu moc měl. Myslím, že raději opět s kamarády prchneme do hor. Nebo - a to je o dost pravděpodobnější - se pustím do bílení druhé půlky chalupy.

Autor: