Kancelářská krysa na sobotní šichtě

Zvelebování vsi, vývěska Na Tržišti, kácení stromů, ubožák v lese.

Poslední dubnová sobota byla dnem, na který byla v Radkyni vyhlášena zvelebovací brigáda. Plánoval jsem účast, ale horší bylo, že sraz byl v 8 hodin ráno. V sobotu tou dobou obvykle ještě spím, abych dohonil spánkový deficit po náročném týdnu v práci; mám toho za celý týden až po krk. Vyžadovalo to přípravu: především jít v pátek brzy spát; to se naštěstí zdařilo.

Ráno jsme s veselou písní na rtech nastoupili před školou do šichty. Část brigádníků myla okna a uklízela ve škole a kapličce, další část se pustila do úprav okolí hasičské zbrojnice. Poslední skupina se pustila do dláždění podesty pod kontejnery na tříděný odpad na otáčce autobusu. Přidal jsem se k této skupině. Přesunuli jsme sloup s jízdním řádem Osnado trochu dále do louky, aby měl autobus na otáčce více místa. Pak se fachmani pustili do dláždění a my s Honzou, pražské kancelářské krysy, jsme jim přidávali. Chlapům to šlo od ruky, radost pohledět.

Při práci se samozřejmě probírají všelijaké drby. Shodou okolností dorazila do vsi stěhovací parta bývalého majitele hospody, aby si odvezla nějaký materiál a nábytek. Tak se začalo hovořit se o tom, že bývalou hospodu koupil někdo z Nové Paky. Je to prý stavbař a hodlá dům opravit. V katastru je nový majitel už zapsán. Spekulovalo se i o nákupní ceně domu a názory se různily. Doufejme, že dům snad nyní vlastní někdo, kdo má čas, chuť a peníze na jeho opravu. Budeme se těšit na výsledek.

Záveských chalupa je v zásadní rekonstrukci a má vybouranou celou severozápadní stěnu. Vypadá jako mexická hacienda; je to nyní opravdu dobře větraný dům. Myslím, že původní plány bratrů s úplnou přestavbou nepočítaly, ale stačí se podívat na ztrouchnivělé a červotočem prožrané trámy a je jasné, proč tohle rozhodnutí padlo. Znám to dobře, nakonec naše chalupa prošla nachlup tím samým procesem. Kdyby se místo vybouraného místa dalo po celé stěně sklo, to by byl, panečku, výhled na Sýkornici a na Krkonoše!

Vesnicí projel velký modrý automobil, vedle kterého běžel šedobéžový pes skříňového typu, prostě pes-jarmara. Neviděl jsem to poprvé, pán se psem tu projíždějí častěji, ale přiznám se, že s takovým způsobem venčení psa jsem se jinde nesetkal. Stačí, aby psisko trochu klopýtlo, ztratilo směr a skončí pod koly auta majitele. Další vzrušení způsobil odjezd stěhovací party. Poslední z aut si o betonový blok před zastávkou utrhlo ventilek na kole přívěsu. Zasyčelo to a bylo jasné, že kolo je okamžitě prázdné. Nebylo jak řidiče zastavit a říci mu to, ale zdálo se, že na to přišel sám, protože celá kolona zastavila už na dohled a věc řešila.

Čas běžel, přišla doba oběda. Po obědě řady brigádníků prořídly, ale dílo na zastávce se podařilo kolem třetí hodiny zdárně dokončit a my měli krásný pocit z dobře provedené práce. Foto je v galerii obrázků.

Odpoledne ještě poslední dobrovolníci přišli na pozemek u "náměstí" umístit lavičku s výhledem na masokombinát a hrad Pecka a malou nástěnku na různá oznámení a sdělení obyvatelům. K obecní vývěsce na zastávce autobusu je totiž daleko a informovanost obyvatel je tím pádem nízká. Nazval jsem nástěnku "radkyňský dřevěný internet". Dnes má ve vsi počítač už skoro každý, připojení k síti je zdarma, takže se přímo nabízí poskytovat i získávat informace především touto cestou. Ale osadní výbor svou prezentaci na tento web i přes mou nabídku zatím nechce dát; důvody jsou obestřeny rouškou tajemství a dostávají se ke mně spletitou cestou sdělení předávaných šeptem mezi čtyřma očima. No nevadí, až osadní výbor změní názor, rád mu vyhovím.

Po práci jsem se jel podívat na kruhový objezd a na Dukelské náměstí. U kruháče jsou nyní semafory řídící dopravu a v týdnu se zde pravděpodobně intenzivně pracuje. Řešení semaforů mi nepřipadá šťastné, protože doprostřed úseku řízeného světly ústí Harantova ulice, ve které semafor není; to může způsobovat nebezpečné situace. Ale až bude objezd dokončen, změní a vylepší se dopravní situace v celém centru a střed města se zklidní. Na stránkách MÚ je krásný výkres, jak bude situace ve městě vypadat. Moje vzdělání je technické a podobné výkresy se mi moc líbí.

Fontána též pokročila; už je zakryta světlými dlaždicemi. Až bude hotová a vytryskne, nahraju její zvuk a pokusím se jej i s fotografií umístit na tyto stránky pro potěšení velectěného čtenářstva ve vzdálených oblastech. Doufám, že poblíž fontány budou umístěny i nějaké lavičky. Abychom si měli kam odložit lavóry s prádlem, které k fontáně budeme chodit prát, až zub času definitivně rozloží náš vodovod v Radkyni.

Ještě jsem se zastavil u vývěsky ČSSD v ulici Na Tržišti. Nebudu komentovat článek pana Škvařila, protože píše o městských záležitostech, do kterých nevidím. Je mi pouze sympatické, že též považuje bazén za zbytečnou investici. Ovšem ve stejné vývěsce je článek nějaké paní inženýrky, který je plný tak strašlivých plků, až se mi z toho dělá mdlo. No jistě, nejsem volič této strany, ale nad obsahem článku by se měl zamyslet každý střízlivě uvažující člověk nezávisle na tom, koho volí, tedy i voliči sociální demokracie. Paní inženýrka slibuje rozdávat peníze na všechny strany; to je obzvláště vypečená politika v době hospodářské krize. Mám na to stejný názor jako pan Petr Novák v článku "Pouští a prérií" zveřejněném 24.4.2009 na stránkách Neviditelného psa. Cituji z článku: "Programem ČSSD proti krizi, jejíž příčinou je podle vyjádření ekonomů skutečnost, že již včera jsme snědli to, co bylo určeno až na zítřek, je konstatování, že dnes sníme to, co je určeno na celý příští týden. Kdyby se někdo ptal, co budeme jíst příští týden, tak se není třeba bát, sežereme to, co máme na celý příští měsíc. A co potom? To už bude dobře, protože to už přece bude po krizi. Necháme-li si dnes proplácet šrotovné, porodné, pastelkovné nebo ten odporný poplatek u lékaře, budeme se mít začas určitě lépe. Tomu říkám program." K tomu není co dodat - cítím to stejně a neřekl bych to lépe.

Večer se v hasičské zbrojnici konalo posezení s buřty, ohněm a pivem, ale mé tělo, nezvyklé fyzické práci, bylo po pracovním dni tak uondané, že jsem nenašel sil vyrazit a veselit se u piva; navíc se začal zdvihat studený vítr. Šel jsem spořádaně spát.

V neděli se po Radkyni procházeli muži z všemocného ČEZu a zkoumali situaci. Ve vsi se totiž budou vyměňovat sloupy elektrického vedení. Ty nové, betonové, jsou již nějaký čas složeny u otočky autobusu. Prý budou muset být pokáceny, nebo alespoň zkráceny některé stromy, které při větru ohrožují vedení. Myslím, že každého pokáceného stromu je škoda. Co kdyby ses, milý ČEZi, místo toho rozhodnul dát vedení do země? To by se žádný strom kácet nemusel. Jenže do země se u nás vedení zakopávat nebude. To víte, ČEZ musí bojovat o každou korunu, doba je zlá. Můžeme být rádi, že nám do vsi vůbec elektřinu zavedou; ČEZu se to nejspíš ani nevyplatí, že?

Po obědě jsem si vyjel do Lázní Bělohradu. Cestou lesem mezi Přibyslaví a Uhlíři jsem zaznamenal, že nějaký tupec vyvezl do lesa valník odpadu a vysypal ho vedle cesty do borůvčí. Leží tam stavební dříví, pytle od cementu, igelitové plachty, přepravky, ztvrdlý cement, suť a zbytky skelné vaty. Kusy igelitu ve větru poletovaly lesem. Tohle nikdy v životě nepochopím a šlak mě může trefit, když to vidím. Ubožák, který něco takového udělá, podle mne nepatří do společnosti slušných lidí a všichni by si od něj v hospodě měli odsednout jako od prašivého. V Lázních nic nového nebylo, městys vší silou buduje kanalizaci a všechny silnice jsou rozbité; hlavně má oblíbená Třetí strana a cesta za Javorkou až do Horní Nové Vsi. Asi s další návštěvou počkám, až to bělohradští zase vyasfaltují.

Autor: