Účetní hrátky Dona Quijota de la Mancha

Snílkovy úvahy o dluzích, politicích a rozpočtech. Tentokrát s otázkou na konci.

Sledujete-li nějaký čas televizní obrazovku, mohli byste nabýt dojmu, že vlastně ani není potřeba chodit do práce, protože každá banka vám dnes dá peníze zadarmo. Z televizní bedny na nás útočí řada sladkých slibů, jak si můžeme úžasně výhodně půjčit peníze, jak za nás zaplatí první splátku, jak nás hypotéka nevysaje, jaký rozlet zažijeme s půjčkou a jak si můžeme koupit, co si jen naše srdce bude přát teď hned. Banky nám ty svoje prachy doslova cpou. Kdo by odolal, no řekněte. Ve skutečnosti to začíná půjčkou na novou mikrovlnnou troubu nebo hudební věž, kterou se pak nedaří splácet - a v mžiku je po výhodnosti. Původně to vypadalo, že na to mám - a ejhle ... najednou se zjistí, že na to vlastně nemám a teď musím ještě přihodit nějaké další peníze bance nejen za půjčení peněz, ale ještě penále za prodlení splátek. Když tímhle martýriem dlužník projde a konečně má splaceno, může si říci: "To tedy bylo fakt výhodné!". Zdaleka ne každý člověk je schopen své závazky podepsané ve sladké naději, že to "přece nějak dopadne", nakonec uhradit.

A jsou horší věci. Hypotéční půjčky pomáhají lidem začít bydlet dříve, než na to vydělají. Ale kam vede neuvážená hypotéční politika a bezmezná důvěra lidí v život na dluh, to dnes zažíváme v hospodářské krizi. Tu nastartovalo právě zhroucení poskytovatelů hypoték v Americe, tedy v zemi, ve které se život na dluh stal obecnou zvyklostí. Příliš mnoho lidí získalo hypotéku - a velmi levnou, protože konkurenti se pod tlakem trhu předháněli, kdo ji poskytne výhodněji - a najednou se zjistilo, že většina lidí na investici vlastně nemá a přestala své dluhy splácet. Tam někde to všechno začalo. Prostě lidi chtěli získat něco, na co nemají a nedokázali si rozumně spočítat, zda je vůbec reálné za to zaplatit. Následky jako krachy firem a rostoucí nezaměstnanost nyní neseme všichni na celém světě. Politici to zachraňují všelijakými cestami, ať již dobře nebo špatně, ale vždy ze státních rozpočtů - tedy z našich daní.

V týdnu jsem si prohlížel rozpočet města Nová Paka na rok 2009, který je veřejně dostupný na stránkách Městského úřadu. Rozpočet je vyrovnaný, tedy předpokládané příjmy odpovídají předpokládaným výdajům. Je to samozřejmě správné a domnívám se, že jediné možné řešení. Je zajímavé vidět, že v komunální politice není možno hrát vabank, jak tomu činí naši volení zastupitelé ve vyšších patrech politiky. Zdá se, že novopacké zastoupení města dobře ví, že půjčovat si peníze, které se prostě jen spotřebují, není žádoucí a vedlo by hospodaření města ke krachu. Rozum a zkušenosti zastupitelům velí, že utratit smí jen to, co mají - a když na to nemají, tak si to prostě musí odpustit a basta fidli. Takové rozhodování je rozumné.

Na rozdíl od komunálních politiků, kteří většinou stojí oběma nohama na zemi, vládnoucí i opoziční politické strany si s takovými problémy moc hlavu nelámou a zadlužují stát jako na běžícím pásu. Za odpuštění poplatku u doktora ve výši nákladů na jedno pivo nebo za pastelkovné si pouze kupují dostatek volebních preferencí. Kdo pak ty nenávratně utracené milióny či miliardy státního dluhu bude platit, to už je jim jedno. Po nich potopa; hlavně že přežijí další volební období a bezpečně zajistí vlastní rodinu tunelem ze státního rozpočtu. Voliče potřebují jen před volbami, jinak jim jsou lidé a jejich budoucnost ukradení.

Ale to jsem se nechal příliš unést. Jak jsem se tak díval na položky rozpočtu města, zkusil jsem si malé účetní cvičení. Nejsem ekonom, ani nejsem místní občan a o životě města asi leccos nevím. Na druhou stranu letos to bude 30 let od okamžiku, kdy můj otec chalupu v Radkyni koupil, začali jsme chalupařit a kraj mi přirostl k srdci. Proto si dovolím jednu selskou úvahu.

Na webu Ministerstva vnitra ČR jsem si našel údaje o počtu adres v Nové Pace a přidružených osadách ke dni 29.3.2009. Tento web neuvádí, kolik žije v jednotlivých osadách Nové Paky obyvatel, ale uvádí počet adres po osadách. Rozpočet města na rok 2009 má na straně příjmů i výdajů stejnou částku: 1 155 911 000,- Kč. Z toho v sekci "Silnice a chodníky" je celkový investiční záměr pro rok 2009 vyčíslen částkou 8 700 000,- Kč, tedy o trochu více než v roce 2008. Jinými slovy toto je celková investiční částka do oprav a úprav silnic a chodníků ve městě a přidružených osadách. Pokud porovnáme počet adres v Nové Pace (je jich 1843) s počty adres ve všech přidružených osadách (těch je celkem 878), vezmeme trojčlenku a pokusíme se investiční částku spravedlivě rozdělit, tedy poměrem město/osady podle počtu adres, vyjde nám, že město by mělo do své dopravní infrastruktury z vyčleněné částky investovat 1843/(1843+878)*8 700 000 Kč = 5 892 723,- Kč a na všechny osady by tedy pro rok 2009 mělo být k dispozici 2 807 277,- Kč. V březnovém Achátu ale předseda silničního výboru uvádí, že pro rok 2009 dostanou osady celkem pouze 530 000,- Kč; tedy méně než 19% vypočtené částky, která by se dala s jistým přimhouřením oka považovat za "spravedlivou". Dobrá, chápu, že město je důležitější než osady a že do dopravní infrastruktury města musí jít peněz víc. Kdyby tak osady získaly alespoň půlku toho, co by měly dostat podle předchozího výpočtu, to by bylo bezvadné! Teď získávají méně než pětinu. V osadách žije 32% obyvatel Nové Paky, ale připadne na ně jen 6,1% investic na dopravní stavby z rozpočtu města. Nevím, zda je toto běžný způsob práce s rozpočty měst a jejich osad - možná celou problematiku nevidím v širších souvislostech, ale byl bych docela rád, kdyby mi to někdo vysvětlil, případně mne opravil. Třeba čtu rozpočet nějak špatně, protože podle článku v Achátu se mi zdá, že investice do dopravní infrastruktury města jsou o hodně vyšší než to, co jsem našel v rozpočtu; minimálně o položky z dotací, které město celkem umí získávat.

Jen tak pro pobavení ctěného čtenářstva zde uvádím podklad pro své úvahy v tabulce:

Celá úvaha by se dala dobře zobecnit. Osady v dnešní době nejspíš dopředu moc neví o tom, kolik peněz budou mít příští rok k dispozici. Rozpočet se pravděpodobně tvoří každý rok podle aktuální situace a osady jsou zcela závislé na tom, jak se který zastupitel - obrazně řečeno; omluvte ten příměr - před schvalováním rozpočtu vyspal. Systém každoročního přidělování peněz osadám tedy při pohledu "z dálky" nepůsobí dojmem spravedlivého rozdělování, i přesto, že se na něm osady dohodnou.

Napadá mne, zda by nebylo v jistém smyslu spravedlivější, kdyby dotace osadám byly dány třeba pevným procentem rozpočtu města v závislosti na velikosti osady, či počtu obyvatel, velikosti katastru nebo jiným kvaziobjektivním způsobem. Osady by pak s dotacemi mohly průběžně hospodařit samy; dokázaly by totiž odhadnout, kolik peněz jim do kasy dorazí v závislosti na úspěchu města při získávání příjmů. Osady by mohly třeba chvíli šetřit, jeden či dva rok neudělat nic, jen nutné věci a pak v osadě se schválením města vytvořit něco zásadního, ať je to silnice, dětské hřiště, hasičská zbrojnice či vybavení nebo cokoli jiného.

Radkyňští loni na silnici dostali 120 000,- Kč. Je to výborné, ale není to bez vady. Na celou silnici totiž dotace nestačila, takže silnice končí uprostřed vesnice a její trvanlivost má své otazníky. Pro letošek radkyňští na silnice a chodníky dostali 20 000,- Kč. Za to nejde udělat skoro nic. Jasně, Radkyně není jediná vesnice, jiné osady mají podobné problémy a taky potřebují větší jednorázové investice. Ale kdyby všechny osady měly pravidelný příjem z rozpočtu města, dokázaly by dopředu odhadnout své příjmy, mohly by plánovat výdaje, hospodařily by samostatně a nebyly by odkázány na preference zastupitelů. Osadní výbory by přestaly být v roli permanentních prosebníků. A kdyby byla potřeba nějaká jednorázová vyšší investice, osady by si na základě jasných příjmových a rozpočtových plánů třeba i mohly navzájem poskytovat překlenovací půjčky za rozumný úrok. Myslím, že třeba u nás v Radkyni by se uměl osadní výbor určitě dohodnout s obyvateli, že se rok dva počká a pak se třeba nechá udělat trvanlivá silnice celou vsí najednou. Rozumní lidé se přece dohodnou, nebo ne?

Nestálo by za to zamyslet se nad tím? Je to dobrá úvaha, nebo se tragicky mýlím a jsou to jen úvahy snílka? Bylo by možné to dělat takto, nebo ne? A proč?

Autor: Richard Kubát Vydáno: 16.4.2009 12:45 Přečteno: 26186x Hodnocení: 100% (hodnoceno 2x)

Vaše hodnocení: 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%

Formát pro tisk