Konec jednorožcův

Lékárna bez ducha, konec bazénových dotací, jaro v Radkyni.

Sobota byla skoro letní den a z ničeho nic se všichni převlékli do triček s krátkým rukávem. A v naší chalupě se objevil červotoč. Chroustal už někde v útrobách střešních trámů naší chalupy pěkných pár let, občas jsme jej slýchali, nicméně netušili, kde by mohl trávit své dlouhé dny. Ale teď se rozhodnul prokousat se ven. V ložnici se objevil kopeček pilin. Tak jsem vyrazil do drogerie v Nové Pace koupit něco, čím by se dal červotoč zbavit života. Jed byl na skladě, ale čím ho do té dírky v trámu dostat? Tedy ještě do lékárny a koupit injekční stříkačku a jehlu. Abych působil dobrým dojmem, vystavil jsem lahev s Červostopem při nákupu paní magistře naprosto viditelně na oči tak, aby se vyloučilo jakékoli podezření, že si nitrožilně aplikuji nějakou zakázanou látku, narovnal jsem si límeček, tvářil jsem se zodpovědně a seriózně ... ale dopadlo to dobře, paní magistra stříkačku a jehlu vydala. Dvě injekční stříkačky a dvě jehly stály dohromady 6,- Kč. Mají to ti narkomani dnes celkem levné.

Smutná věc je, že lékárna v Komenského ulici se už nepyšní krásným jednorožcem, kterého jsem byl zvyklý po léta vídat hned proti vchodu. Zmizel bez náhrady a zůstala po něm jen vzpomínka ve formě hnědobílé fotografie nad policemi s léky. Ptal jsem se paní magistry, kam se jednorožec poděl i s těmi krásnými starými porcelánovými dózami s latinskými nápisy. Paní magistra odvětila, že "pan bývalý majitel si celou stěnu s jednorožcem a dózami odvezl a má ji nyní v chodbě domu". Bývala to krásná lékárna; bez jednorožce zmizel duch časů minulých a "genius loci" starobylé lékárny. Škoda. I když lékárna je stále hezká a přívětivá, cosi je nenávratně pryč.

S fontánou před radnicí se zase trochu pokročilo, trubky jsou už zakryté; už brzy se dočkáme vodotrysku. Prima. Na kruhovém objezdu to vypadá, že práce zatím nepokračují, ale je to rozpracované a jsem si jist, že se to brzy hne dopředu. Už se těším na výsledek.

Špatná zpráva se ale objevila v Nových novinách 13/2009: "Paka si bazén postaví, i bez evropských dotací". Občané chtějí bazén a město bazén postaví stůj co stůj. Jen bude třeba oproti původním plánům kvůli nedostatku peněz trochu ubrat na jeho kráse a vybavenosti. Taky stavba nezačne letos a celkově bude probíhat déle. Nejsem příznivcem packého bazénu a už jsem o tom hodně psal v jiných článcích, ale všem těm, kteří po něm touží, jej ze srdce přeji; věřte mi. Horší je ale to, že kvůli nedostatku dotací na stavbu bazénu se zpozdí rekonstrukce Masarykova náměstí, MKS a všechny další investice. Novopackému náměstí by rekonstrukce prospěla a přitáhla by více turistů. Že se zpozdí rekonstrukce našeho vodovodu v Radkyni, to už nehraje takovou roli, protože té se my obyvatelé středního věku nejspíš nedožijeme. (Neznamená to ale, že bych o ni přestal usilovat!) Ovšem štve mě, že sport je zase na absolutně prvním místě a kvůli sportu dostává na frak i kultura. Nezdá se mi, že by obyvatelům Nové Paky nezáleželo na tom, jak vypadá prostředí, ve kterém denně žijí. Bazén uvidí podstatně méně lidí než těch, kteří uvidí náměstí.

V Radkyni panoval díky příznivému počasí po celý den čilý ruch. Byla to vítaná změna po dlouhé, šedé a studené zimě, kdy má člověk pocit, že vesnice naprosto vymřela. Sluníčko vytáhlo všechny ven, při průjezdu vsí jsem potkal pár sousedů, kteří po celou zimu asi měli naordinován zimní spánek. Teď měli úsměv na tváři a těšili se ze skoro až letního tepla; rád jsem s nimi pohovořil. Z údolí se ozývaly hlasy lidí, zvuky pil, hoblíků, motorů, čtyřkolek a kdo ví čeho ještě. Z ohnišť stoupal kouř a vzduchem se nesla vůně nátěrů a laků. Kočky se vyvalovaly na slunci. Mládež vyrazila slavit narozeniny do bývalé školy. Jaro a letní čas je konečně tady. To to letos trvalo!