Zvířená oblaka prachu

Oprava cesty a kašlající kočky. Horská túra ke kontejneru.

Pokud si dobře pamatuji, v naší "Okružní ulici" byla provedena významná oprava povrchu cesty naposledy v roce 2008. Byl zde položen a uválcován odfrézovaný asfalt. Silnice po opravě vypadala moc dobře (obrázek je třeba zde), avšak během následujících 2-3 let všechen asfalt postupně zmizel do středu zeměkoule. Opravená cesta se opět zaplnila výmoly a za deště kalužemi. Osadní výbor se od té doby snaží organizací brigád každoročně cestu upravovat, ale pomocí sporých prostředků, které osada má k dispozici, se žádná trvanlivá oprava udělat nedá.

Během poslední jarní brigády v roce 2015 radkyňští cestu osadou znovu opravili. Brigády jsem se nemohl zúčastnit, jelikož jsem v té době ležel v nemocnici. Ale po příjezdu do vsi jsem byl překvapen, jak dobře je tentokrát cesta vyspravena: žádné výmoly a bezvadně rovný povrch. Cesta se dokonce zdála profesionálně uválcovaná. Zdálo se mi, že by zpevnění cesty po tomto zásahu mohlo vydržet mnohem déle.

Nejspíš jsem se nemýlil, cesta zatím celkem drží. Ale oprava přinesla naprosto jiný problém a jedno zásadní zhoršení: příšernou prašnost. Materiál, který byl pro výspravu cesty použit, je nejspíš nějaký vápenec. Je to rozmletá drť, která se zčásti skládá z jemného bílého prachu. Prach se při každém větším závanu větru zdvíhá a vítr jej roznáší do okolních zahrad a domů. Měli jsme naději, že letní bouřky prach alespoň zčásti spláchnou. Jenže bouřek a průtrží mračen jsme se nedočkali. Suché a horké léto celou osadu a zahrady dokonale vysušilo. Nejvysušenější se mi zdá právě nově opravená silnice.

Každé auto, které vsí projede rychlostí vyšší než tak 5 km/h, za sebou zdvihne oblaka jemného bílého prachu. Někteří mistři světa to ale naší Okružní ulicí kalí, jako by jeli Formuli 1 a to zdvihne taková oblaka prachu, že začnou kašlat i naše kočky. Zvířený prach se následně usadí na rostlinách, na všech rovných plochách domu a celkem bez problémů pronikne i dovnitř domů podél cesty. V domě to vypadá jako v mlýnici. Prach je dobře poznat, kdykoli v domě použijeme vysavač. Dříve byl prach nashromážděný ve vysavači spíše tmavý, letos od opravy cesty je bělavý a vysavač se naplní mnohem dříve. Kytky na zahradě vypadají jako v lomu v italské Carraře, kde si věhlasný sochař Michelangelo Buonarroti nechal vylámat kámen na neméně věhlasnou sochu Piety; mají na listech a květech bělavé mapy. Automobil zaparkovaný vedle cesty má přes víkend na sobě takovou vrstvu bílého nánosu, že skoro není vidět přes okno. Když se po celodenním pohybu na zahradě večer sprchujeme, splachujeme ze sebe tekutinu podobnou mléku. Čert nám ten vápenec byl dlužen.

Já vím, že ani brigádníci, ani osadní výbor za to nemohou, ti dělali obětavé maximum, ale rád bych apeloval na město, aby – když už asfaltku z libovolných důvodů v Radkyni nelze vybudovat – alespoň ten materiál poskytnutý Městským úřadem na opravu cesty byl kvalitnější a neobsahoval tolik prachu. Těším se, že se v osadě po příštím vyspravení povrchu naší hlavní silnice, která prochází prakticky kolem všech domů, už nebudeme dusit. Alespoň ne tolik, jako teď.

---ooOXOoo---

A ještě jedna poznámka z jiného soudku. Na Obecní vývěsce jsou vždy s předstihem uvedeny termíny svozu biologického odpadu i nebezpečného odpadu. Je chvályhodné, že se Marius Pedersen na jaře i na podzim svozu věnuje. Jenže v Radkyni je kontejner vždy umístěn na autobusové otočce, tedy na tom absolutně nejvýše položeném místě ve vsi. Upřímně vám řeknu, že mně se plahočit do toho dost prudkého kopce s několika kortouči (kolečky) odpadků nechce a traktor nemám. Raději bych s nákladem jezdil s kopce dolů. Jistě nejsem sám. A přitom by vždy bylo co vyvézt. Dávám k zamyšlení jak Mariusovi, tak Pedersenovi a potažmo osadnímu výboru, zda by se nedalo zorganizovat přistavení kontejneru spíše ke žlabu nebo na obecní pozemek na radkyňském náměstí. Vždyť je to jen na chvilku. Věřte, že hned by se odpadu našlo víc a naše životní prostředí by bylo čistší – a hezčí.