Jak vypadá "klemprda"

Cyklistovo příliš velké sousto, milí lidé v Lomnici a nová přibyslavská silnice.

V pátek 31.8 jsem se rozhodl, že konečně nastalo počasí dobré pro dlouho odkládaný cyklistický výlet a naplánoval jsem si okružní vyjížďku Podkrkonoším. Mapa pravila, že okruh je dlouhý 47,7 km. Tak jo, to přece na své tříkolce zvládnu.

Vyrazil jsem po ránu s písní na rtech. Jak ale přibývaly kilometry, sil ubývalo. Ve Staré Pace jsem byl ještě samý vitamín a Karlovem jsem vystoupal celkem svižně. Ve Žďáru jsem bez velké námahy ujel pejskovi, který mě chtěl kousnout do stehna. Ve Studenci jsem pozřel půlku oběda nevalné chuti. Bukovina u Čisté mi vdechla naději dlouhým sjezdem z kopce skoro až do Dolní Kalné, ale tam cyklostezka uhnula na polní cesty a začalo jít do tuhého. Samé stoupání a zase klesání po hrbolatých cestách nevalné kvality. Asi v půli cesty mezi Slemenem a Dolní Olešnicí jsem ztratil cyklistický počítač a vracel jsem se kilometr nebo dva, ale už jsem jej nenašel. Do Dolní Olešnice jsem přijel s jazykem na vestě. No, a silnici mezi Dolní Olešnicí a Mostkem žádnému cyklistovi nepřeji. Plouhal jsem se pěšky strmým kopcem a vlekl svůj tricykl za sebou. Protijedoucí cyklisti ve značkových oblečcích se ušklíbali. No bodejť, když jedou dolů; ať si to zkusí jet opačně! Kopec dlouho dlouho dlouho nekončil. A nekončil. Sjezd lesem přes Debrné do Mostku mi trochu ulevil, ale do Horní Brusnice zase kopec. Šlapal jsem jak šílený ve vidině orosené sklenice s pivem, ale rychlejší byl i pán, který do kopce kolo vedl pěšky. Udělalo se vedro. Rty mi vyschly. Nikde žádná hospoda. A když, tak zavřená. Jak jsem dojel táhlým stoupáním v Horní Brusnici přes Pecku a Bělou až k radkyňskému DOPSu, to už ani nevím, nejspíš mi únava vypnula mozek. Kopec jsem vyšel pěšky a konečně se v půl sedmé večer zhroutil na zahradě. Vypil jsem tři celé lahve Mattonky. Záznamník v mobilním telefonu mi oznámil, že ujetá vzdálenost byla 55,8 km. A dostal jsem vynadáno, že jsem blázen a že mě klepne pepka. Přiznávám: vzal jsem si sousto příliš velké.

Pohyb chodce vlastními silami byl v sobotu následkem vysílení z pátečního cyklistického výletu prakticky vyloučen, tak jsem se rozhodl alespoň pro výlet automobilem. Cílem bylo muzeum v Lomnici nad Popelkou, kde mají jediný veřejně vystavený stroj s názvem "klemprda", který jsem již léta chtěl pro obyvatele Radkyně vyfotit. Jak mí milí čtenáři vědí, tento stroj živil řadu lidí i v Radkyni na přelomu 19. a 20. století. Viděl jsem jej na vlastní oči poprvé; stroj je to jednoduchý a vypadá trochu jako kolovrátek na spřádání lnu. Pohání se šlapáním jako starý šicí stroj.

Lidé v lomnickém muzeu byli moc milí, a přestože je klemprda umístěna v místnosti mimo běžné expozice, odsunuli pár exponátů a vitrínu, vypnuli alarm a pustili mne do místnosti, abych mohl nerušeně fotit. Fotografie najdete v sekci "Staré časy ve vsi", článku "Jak se radkyňští dříve živili". Myslím, že za běžných okolností byste si v muzeu klemprdy ani nevšimli, máte štěstí, že můžete viděl alespoň fotografii.

Prošli jsme i celou muzejní expozici a musím říci, že celkem je na co se podívat. Zaujala nás například sbírka betlémů nebo řada krásných polodrahokamů z celého světa (viz obrázek níže). Úplně nahoře pod krovy je úctyhodná lovecká expozice - sbírka paroží. Nemám vraždění zvířat jako sport vůbec rád. V minulém století budiž, lov byl ještě stále součástí obživy, ale expozice paroží zvířat zabitých v Africe mezi léty 2003 a 2008 mě rozladila. Pohrdám lidmi, kteří střílí živé tvory pro svou zábavu. Ani trochu si jich nevážím. Oděl bych je do zvířecí kůže a nechal je uhýbat kulkám jiných vraždychtivých pomatenců, aby si vyzkoušeli sami, co činí jiným. Ale jinak je muzeum moc zajímavé a určitě se tam zajeďte podívat, až budete mít chvilku volna. Řekl bych, že tam je přitažlivější expozice než u nás v Nové Pace.

V neděli jsem se dozvěděl, že někde u našich sousedů v Přibyslavi hořelo, tedy jen pole či louka a zasahovala tam řada profesionálních hasičských sborů. Jel jsem se tam podívat, abych vyfotil rozsah pohromy, ale žádné ohořelé místo jsem nenašel. Musím se někoho z Přibyslavi zeptat, kde ten oheň vypuknul. Ale aspoň jsem si projel novou silnici, kterou našim sousedům konečně město Nová Paka vyasfaltovalo. Silnice začíná u hospody a končí před bývalým koupalištěm. Zatím je hladká jako dětská prdelka. Přeji našim milým sousedům přibyslavským, aby jim silnice dlouho dobře sloužila; už byl na opravu nejvyšší čas. Kéž bychom se takové krásné silnice dočkali i my v Radkyni.

A kolem opravy našeho vodojemu v Radkyni je ticho a nic se neděje. Je oprava ještě vůbec v plánu?

Jen co jsem to napsal, musím přidat dodatek (8.8.2015): MÚ Nová Paka vydal výzvu k podání cenové nabídky na opravu vodojemu v Radkyni. Viz novinky na Twitteru pro obec Radkyně.

Autor: