Je lepší být zdravý a nezraněný

Krátký příběh o českém zdravotnictví, absence na brigádě a soutěž se slavností.

Přečtěte si, mí drazí čtenáři, co se mi stalo: jednu dubnovou neděli jsem na zahradě u chalupy hrabal trávník vertikutátorem. Při couvání jsem zakopl o schod a spadl celou vahou svých více než 100 kg na pískovcové schody na naší zahradě. Odnesla to především levá ruka, na které se okamžitě vytvořila boule velikosti tenisáku a bolela fakt hodně.

Žena nepřipustila žádnou diskusi a vyhnala mě na pohotovost. Ověřoval jsem si na určeném telefonním čísle, které najdete i v záhlaví Obecní vývěsky, kde je o víkendu pohotovostní lékařská služba. Tam mi ochotně sdělili, že pohotovost je v Nové Pace, v poliklinice v ulici Legií a upozornili mne, že vchod je zezadu. Po dojezdu na místo se ukázalo, že pohotovost tam dávno není; byla přemístěna do Jiráskovy ulice do domu s pečovatelskou službou. Někdo by té informační službě asi měl sdělit, že posílá nemocné či zraněné na nesprávné místo.

Chvíli jsem Jiráskovu ulici hledal. Nebylo koho se zeptat, jelikož v Pace bylo kolem poledne naprosto liduprázdno. Naštěstí jsem měl mobil s navigací GPS a s mapami, tak jsem ulici našel. Na pohotovosti mi sestřička při pohledu na mou ruku sdělila, že na takové věci nejsou vybaveni a že musím do Jičína. Chtěl jsem se zeptat, na co tedy místní pohotovost vybavena je, ale ruka bolela, tak jsem nad tím mávnul rukou (tou zdravou) a vyrazil do jičínské nemocnice. Tam byla čekárna plná lidí s bolavými zády a dětí s rozbitými koleny; muselo se poměrně dlouho čekat. Tedy já nevím, ale když jsem si jako kluk rozbil koleno, a stávalo se to poměrně často, nikdy mne rodiče na pohotovost nevodili: polili mi koleno kysličníkem, zalepili náplastí a bylo to. Ale doba je asi jiná a děti je třeba před nebezpečenstvími více chránit i za cenu pro mnohé vysokého poplatku 90,- Kč za ošetření na pohotovosti.

Pan doktor mi nechal ruku zrentgenovat a pravil, že zlomená není, ale asi tam mám krevní sraženinu a možná se to bude muset rozříznout. Je to prý jednoduché, ale v čekárně je příliš mnoho lidí a mám raději přijít až ve středu; třeba to v mezičase splaskne. Když jsem mu sdělil, že jsem z Prahy, tak se rozzářil jako sluníčko a okamžitě mi napsal doporučení k mé obvodní lékařce. Vypakoval mě z ordinace tak rychle, že mi na ránu sestřička ani nedala náplast. Ohromně se mu totiž ulevilo: nebude se tím muset vůbec zabývat!

Ruka bolela a boule se nezmenšovala. Moje pražská obvodní lékařka mi řekla, že ona by s tím tedy na chirurgii nešla, ale jestli prý chci, napíše mi doporučení. Doporučení jsem velkoryse odmítnul; přece nejsem žádná bačkora, že. Jenže za další dva dny se potíže nezmenšily, spíš to bolelo víc, tak jsem vyrazil na obvodní chirurgii v Praze. Ve všední den se už poplatek u lékaře neúčtuje a čekárna byla natřískaná, jako by tam zadarmo rozdávali prvotřídní nedostatkové zboží. Byla tam třeba paní, která se řízla do palce nožem při krájení chleba. Další dvě děti s rozbitými koleny a natlučenými lokty. Pán, kterému někdo šlápnul v metru na nohu a on se obával, jestli nemá některou z kůstek nártu zlomenou. Zástupu hypochondrů kraloval muž, kterému se z nových bot udělal na patě puchýř. Prostě jeden smrtelný úraz za druhým. Čekal jsem skoro dvě hodiny.

Když jsem přišel na řadu, paní doktorka mne ani nenechala dosednout do židle a pravila, že "to přece nic není", ještě když jsem byl u dveří. Bouli mi ani neprohmatala. Mám si prý koupit mastičku, mazat ruku okolo boule a ona tak do tří týdnů splaskne. Na kontrolu už chodit nemusím, na shledanou. Byl jsem venku tak za tři minuty, přitom ten chlap s puchejřem tam byl skoro 20 minut. Poměrně dost mě to naštvalo.

Mazání mastí nepomáhalo, ale shodou okolností jsem asi za týden potkal svého dobrého známého, lékaře se specializací na ortopédii. Nic jsem mu vlastně neříkal, ale on si té boule na mé ruce všimnul: "pojď sem, ukaž mi to, co se Ti stalo, to se mi nelíbí". A věci se náhle dostaly spád. Hned druhý den ráno jsem byl vyšetřen ultrazvukem a lékař mi na obrazovce ukázal rozsáhlý nitrosvalový hematom, prý bez šance na rychlé vstřebání. Pak ihned následovalo předoperační interní vyšetření a odpoledne už jsem ležel v nemocnici na posteli a čekal na zákrok. V půl jedenácté v noci, když chirurgové ve službě konečně odoperovali všechny úrazy, mě zřízenec odvezl na sál a dvě sličné anestezioložky mne tam uspaly. Ruku mi kamarád lékař rozřízl, vyčistil a zašil sedmi stehy. Dva dny jsem ležel v nemocnici a pak mne pustili. Teď když své zážitky popisuji, už je rána skoro zahojená. Příště proto půjdu rovnou ke svému známému lékaři, pokud to tedy bude možné.

Vezměte si z této příhody následující ponaučení:

Buďte raději zdraví a pokud možno se vyhýbejte pohotovostní lékařské službě. Když už se chcete zranit, nebo onemocnět, naplánujte si to spíše na všední den.
Po zrušení poplatku 30,- Kč za návštěvu lékaře jsou ordinace plné návštěvníků, kterým zhusta nic není. Lékaři jsou zavaleni prací a někteří z nich svou práci odbývají, jen aby zvládli nával pacientů skutečných, ale i domnělých, kteří si do čekárny přišli jen pokecat, nebo jsou to hypochondři.
Pokud se vám něco stane, rovnou vyhledejte to nejlepší lékařské pracoviště. Léčba se tím zrychlí. Nenechte unavené, otrávené a přepracované lékaře manipulovat vaší tělesnou schránkou. Budete žít déle. Obávám se ale, že si za kvalitu zase budeme muset leckde připlatit.
Je lepší mít mezi kamarády dobré lékaře, na které se můžete spolehnout. Pokud je nemáte, mějte se na pozoru a alespoň si zjistěte více o tom, kdo vás bude ošetřovat. Lékaři jsou považováni za elitu společnosti a zpravidla dělají své profesi čest, ale pro pár z nich to bohužel neplatí. Blbé je, že to těžko poznáte. A když to poznáte, většinou už je pozdě.

---ooOXOoo---

Kvůli svému vynucenému pobytu v nemocnici jsem se nemohl zúčastnit ani veřejné schůze, ani následující brigády ve vsi, tak své p. t. čtenáře nemohu seznámit s průběhem akcí jako obvykle; vím totiž jen málo a nikdo mi informace nenabídnul. Viditelně je opravena cesta od radkyňského náměstí až k silnici a oprava vypadá moc dobře, dokonce jako by byl pro udusání rozvezeného štěrku použit nějaký silniční válec. Byly ořezány spodní větve jehličnanů na obecním pozemku u náměstí a tím se nám z našeho pozemku rázem otevřel úžasný a dech beroucí výhled na chalupu s evidenčním číslem 21, která je již nějakou dobu ve stavebním kómatu, přesněji řečeno těsně před zřícením. Zaslechl jsem, že v hasičárně je nová betonová podlaha a ze silnice je vidět, že jsou nově natřené dveře do hasičárny. Více zatím nevím.

Předpokládám ale, že hodně aktivit se točilo kolem nastávající soutěže hasičských sborů. Tato velká sláva a pro Radkyni významná událost je plánována na 16.5.2015 od 13:00 hodin. Pokud se na slavnosti zastavím, přinesu nějaké zpravodajství ze soutěže, ať vidíte, jak to u nás žije. Ale nevím, zda to zvládnu, tráva na naší zahradě už je skoro do pasu a nejsou lidi, kteří by ji posekali … musím to zase muset udělat sám.

Autor: